"monster_hunter_world.vdata"
{
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_1000_RadiantCreeps_LocFieldNotes"		"Barbar Frug sedí na kameni na lesní mýtině a obvazuje si bolestivě vypadající sečné rány. Kolem něj leží těla několika tvorů, kteří vypadají jako ze dřeva. Respektive po Frugově zásahu jako z naštípaného dřeva.

<br/><br/>Poté, co se představím, pustí se Frug do vysvětlování, že se touží stát hrdinou. Prý mohu být první, kdo napíše o jeho činech, a začít mohu hned – bitvou, kterou právě vybojoval.

<br/><br/>„Dyž chcete bejt hrdina, tyhle potvory sou dobrý pro nabrání zkušeností,“ zabručí barbar. „Dokonce i vopravdický hrdinové na nich čas vod času potrénujou.“

<br/><br/>„A má to ještě jeden bonus,“ dodá, než se skloní a obere mrtvolu o zlaťáky.

<br/><br/>Dovolím si podotknout, že masakrování nepřátel a jejich následné okrádání není moc hrdinské. Frug se podrbe na bradě a zamračí se.

<br/><br/>„Všicky hrdinové to dělaj,“ řekne, ale zdá se, že sám si těmi slovy není jistý. „Dyž to dělaj všicky hrdinové, tak to nemůže bejt špatný, ne?“

<br/><br/>Poté znovu zabručí, popadne svoji velkou sekeru a odkráčí do lesa."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_1000_RadiantCreeps_LocNonHeroName"		"Creep týmu Radiant"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_1001_DireCreeps_LocFieldNotes"		"Zrovna sedím U Kančí hlavy v Hauptstadtu, když dovnitř vtrhne barbar Frug. Pod paží nese hlavu, která na sobě má jakousi kostěnou masku.

<br/><br/>„Tak co, bude TADY tohle stačit?“ ptá se rozzlobeně hostinského. „Páč v žádnym jinym hrdinskym pajzlu to prej nestačí.“

<br/><br/>Hostinský opatrně odpoví, že se tady pro něj místo určitě najde. Jakmile si barbar objedná pivo a posadí se k malému stolku, rozhodnu se, že je čas na další setkání s ním.

<br/><br/>„To ste zase vy,“ praví. „Popřemejšlel jsem vo tom, co ste řikala, a už nezabíjim ty dřevěný cápky. Leda dyž mě provokujou.“

<br/><br/>„Teďkonc lovim tyhle.“

<br/><br/>Pyšně se zašklebí a ukáže na maskovanou hlavu, kterou si přinesl. Nedokážu určit, jestli je hrůznější ta maska, nebo rána, která po dekapitaci na hlavě zůstala.

<br/><br/>„A ty u sebe taky nosej zlaťáky,“ usměje se Frug.

<br/><br/>Namítnu, že zabíjení <i>jiných</i> nepřátel a <i>jejich</i> následné okrádání není o moc lepší.

<br/><br/>„Vám se prostě člověk nikdy nezavděčí!“ zařve. „Nechte mě v klidu dopít!“

<br/><br/>A přesně to udělám. Protože nevím, čeho by Frug byl schopný pro zlaťáky v mém měšci."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_1001_DireCreeps_LocNonHeroName"		"Creep týmu Dire"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_1002_Courier_LocFieldNotes"		"Daz Cardle sbírá trus od jednoho ze stovek malých, ale statně vyhlížejících oslíků, kteří se pasou na zelené trávě jedné z mnoha dobře udržovaných luk Cardlovy chovatelské stanice kurýrů. Když si mě všimne, opře se o lopatu a otře si čelo.

<br/><br/>„Sháníte kurýra?“ ptá se. „Mý zákazníci jsou většinou krápátek vyšší než vy.“

<br/><br/>Vysvětlím mu, že jsem se jenom přišla zeptat na jeho podnik, a on radostně souhlasí s rozhovorem. Pokud si tedy vezmu náhradní lopatu a pomohu mu.

<br/><br/>„Vo mý kurýry je pořád zájem,“ říká s hrdostí a nabírá další hromádku. „Naštěstí pro mě se množej jako divoký.“

<br/><br/>Někteří zákazníci se prý vrací dokonce několikrát za den. Daz svůj úspěch připisuje dvěma pravidlům, která dodržuje: zajistit, že zvířata jsou silná a zdravá, a nikdy se neptat, na co je kupec chce.

<br/><br/>Ještě než domluví, pohladí kurýra a z kapsy vytáhne kousek mrkve. Je vidět, že mu na zvířatech záleží, což je důvod, proč taktně pomlčím o všem, co v souvislosti s nimi vím."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_1002_Courier_LocNonHeroName"		"Kurýr"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_1003_Tormentor_LocFieldNotes"		"„Divný, co?“ říká Gren a mžourá přes sluneční paprsky na obří krychli, která přivázaná řetězy levituje nad nedalekým hřebenem. „Prostě se to tady jednoho dne objevilo. Nikdo neví, kdo nebo proč to tam dal.“

<br/><br/>Krychle je skutečně „divná“ – vznáší se vysoko ve vzduchu, září a kolem sebe má mlhavý kruh. Když se tu objevila, farmáři z Greniny vesnice byli zmateni. A báli se. A strach nutí lidi dělat hlouposti.

<br/><br/>„Můj muž Shev, pokoj jeho duši, sebral pár farmářů a vydali se tu věc sundat,“ říká. „Shev nikdy nebyl nejchytřejší, ale doufala jsem, že někdo z těch dalších to vykoumá.“

<br/><br/>Nevykoumal. Vidle, kameny, sekery, zkrátka nic, co na krychli hodili, nefungovalo. Co hůř, jejich útoky se z nějakého důvodu odrážely zpět, takže farmáři zabili nebo pohmoždili sami sebe. Gren je proto nyní na farmu sama. A co se krychle týče?

<br/><br/>„Nikomu to neubližuje,“ zakončuje Gren. „Teda kromě těch pitomců, co si začnou. Navíc mě to zbavilo Sheva, takže to není tak hrozný.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_1003_Tormentor_LocNonHeroName"		"Tormentor"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_1004_Roshan_LocFieldNotes"		"„Roshan? No samozřejmě, že ho jde zabít,“ chvástá se prošedivělý válečník Barrios a svojí zbývající paží otáčí rožeň se stepním králíkem. „Ale řeknu vám, nevzdá se bez boje.“

<br/><br/>Barrios byl svého času členem Šarlatové pětky, nechvalně známé bandy žoldáků, kterou si království Krimwohl najalo na zabití onoho starobylého tvora. Žoldáci do toho tehdy dali všechno, ale Roshan očividně ještě víc – jenom dva ze Šarlatové pětky se dostali z doupěte, a to jeden z nich podlehl zraněním nedlouho poté. Roshan přežil.

<br/><br/>Když se teď už chytřejší Barrios vrátil do Krimwohlu, dal dohromady podstatně větší ansámbl válečníků, mágů a hrdinů. Příslib slávy, Roshanových pokladů a štědré odměny z královské pokladnice je poháněl vpřed, ale i tak si skolení bestie vyžádalo každé kouzlo a každý meč. Barriova paže byla nejmenší ze ztrát.

<br/><br/>„Jenže se ukázalo, že se mu neříká Roshan Nesmrtelný jen tak pro srandu králíkům,“ povzdychne si válečník. „Než jsme se dostali do Krimwohlu, Roshan byl spatřen znovu, bez jediného škrábance na těle.“

<br/><br/>„A tu odměnu jsme taky nedostali,“ zabručí a přiloží do ohně."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_1004_Roshan_LocNonHeroName"		"Roshan"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_100_Tusk_LocFieldNotes"		"„S tebou by to nebyla žádná výzva,“ zachechtal se Tusk, také známý jako Kel, když jsem mu poklepala na rameno. „Nebudu s tebou bojovat, malá elfko.“

<br/><br/>Možná nerozumně jsem ho přerušila v pití, kterému se oddával v hlučném pajzlu mrazivého Kobaltového Města. Oči mu těkaly sem a tam, jak zatínal a uvolňoval pěst v rukavici. Jeho druhá ruka se pak ani na chvíli nevzdálila od masivního korbelu na stole.

<br/><br/>Když jsem mu vysvětlila, že jsem se nepřišla prát, ale chci sepsat jeho činy, propukl ve smích.

<br/><br/>„Proč tím ztrácet čas? Každej přece už moje činy zná,“ zařval a bouchnutím do stolu si přivolal další rundu. „Nejlepší bojovník mrazivejch krajů. Nejlepší bojovník na světě.“

<br/><br/>Tato slova zaujala nedaleko sedícího trolla, který se ironicky zasmál a přišel před Kla. Špatný nápad. Bijec vyskočil rychleji, než bych čekala, a ještě rychleji udeřil svého soupeře takovou silou, že bylo slyšet sedm různých křupnutí. Nejsem sice odborník přes trollí biologii, ale tohle muselo bolet. Hlahol hospody utichl a Kel se začal rozhlížet po dalším vyzyvateli, těžko říct, jestli v očekávání, nebo v zoufalství. Tak či onak, pomyslnou rukavici nikdo nezvedl.

<br/><br/>„Tady to stojí za prd,“ zabručel Kel zklamaně, stočil se do koule sněhu a vykutálel se ven."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_100_Tusk_LocHeroName"		"Tusk"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_101_SkywrathMage_LocFieldNotes"		"Kdybych měla vybrat jediné slovo popisující mága známého jako Dragonus, bylo by to „působivý“. Ačkoli na těsném druhém místě by bylo „suchý“.

<br/><br/>Když ho žádám o chvilku jeho času, zrovna je na stráži před Trnovou korunou v Hrůzném hnízdě. Odpovědi se nedočkám, ale nějaký ochotný kolemjdoucí mi navrhne, abych se vrátila za sedm hodin při střídání stráží. Když se vrátím, zrovna ho střídá statný nelétavý pták, kterému Dragonus říká „Grackle“.

<br/><br/>„Nelétaví jsou stejně schopní a respektovaní jako okřídlení,“ vypraví ze sebe, ale říká to, jako kdyby si jeho ústa na tu lež ještě nepřivykla.

<br/><br/>Nebeský mág Dragonus při našem rozhovoru pochoduje – zdá se, že si stále připadá ve službě. Nebo minimálně svůj volný čas tráví tím, že o službě mluví.

<br/><br/>„Strážit královny je nejvyšší čest, jaké se komukoli může dostat,“ povídá mi.

<br/><br/>„Stráž pravé královny,“ opraví se. „Neb Hrůzné hnízdo má zpět svého právoplatného vládce,“ pronáší a jeho hlas se rozléhá majestátními chodbami. A já mu to věřím, protože poprvé za celou dobu zahlédnu jiskru v jeho oku a slaboulinký náznak hrdého úsměvu."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_101_SkywrathMage_LocHeroName"		"Skywrath Mage"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_102_Abaddon_LocFieldNotes"		"Až ke studně rodu Avernů jsem se nedostal. Povedlo se to ostatně málokomu, jelikož to není žádná fontána v zahradě, nýbrž trhlina hluboko pod baštou, z níž vyvěrá mlha hustá a černá jako inkoust chobotnic.

<br/><br>Říká se, že kdo mlhu vdechne, získá zvláštní moc a vidiny. Také se říká, že záhadný lord Abaddon mlhy vdechnul tolik, že je nyní více mlhou nežli člověkem. Takže kdo chce rozlousknout záhadu, musí se dostat k mlze, a k té kněží nikoho nevpustí.

<br/><br/>Plán B: promluvit si s někým, kdo se k mlze dostal.

<br/><br/>Jedna uklízečka k ní přičichla. Od té doby nespala a hlavou se jí jenom dokola honí představy o vlastní smrti. Rytíř, který si jednou vysloužil „doušek“, zkrvavenými pěstmi buší na brány bašty a žebrá o další.

<br/><br/>Jaká ta mlha je? Podle jejich vyprávění ledová a... vědomá. Jako kdyby se vám nějaký cizinec prohrabal v hlavě a místy upustil něco blyštivého.

<br/><br/>Co z toho má Abaddon? Jo, to asi navždy zůstane mezi ním a mlhou."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_102_Abaddon_LocHeroName"		"Abaddon"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_103_ElderTitan_LocFieldNotes"		"Vysoko na rozeklaných stolových horách Pustin chaosu jsem při hledání úkrytu před spalujícím sluncem narazil na skalnatý převis. K mému překvapení se pod ním ukrývalo už něco jiného: řada nástěnných maleb s pigmentem popraskaným a starobylým jako krajina kolem.

<br/><br/>Na první pohled se malby zdají jako mýtus o stvoření. Nejstarší z nich vyobrazují titánské postavy formující pohoří a hloubící oceány, jako kdyby byl vesmír z hlíny.

<br/><br/>Poté největší z postav svět rozbila – zřejmě náhodou – a následující malby, jedna za druhou, každá dělaná jinou rukou, vyobrazují, jak se kousky světa snaží dát zpátky dohromady. Sem tam jde navíc po okrajích zahlédnout maličké postavy, možná samotné malíře. Jednu z maleb jsem obkreslil prstem a hory se zachvěly. Nejspíš náhoda.

<br/><br/>A pak mi to došlo: tohle není mýtus o stvoření světa, tohle je varování. Ať už malby zanechal kdokoli a nezávisle na tom, co se s ním stalo, poselství je i po tisíciletích dokonale zřejmé: POZOR, TADY SE STAVÍ."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_103_ElderTitan_LocHeroName"		"Elder Titan"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_104_LegionCommander_LocFieldNotes"		"Nad Kamennými Vrchy se tyčí majestátní palác císaře, na řadě míst pečlivě opraven po útoku hord propasti před několika lety. Kolem celého paláce je také možné vidět nově vztyčený masivní železný plot.

<br/><br/>Císař Galanius je zaneprázdněn (v překladu: „je příliš důležitý na to, aby mluvil s písařem“), ale správce paláce, úslužný muž jménem Lorath, mi věnoval minutu svého času.

<br/><br/>„Město je i po letech v procesu obnovy,“ pronáší monotónně. „Ale nebýt Tresdin, nebylo by co obnovovat ani kým to obnovovat.“

<br/><br/>Jakožto velitelka vychvalované Bronzové legie sehrála Tresdin klíčovou roli při zahánění démonů obléhajících město, a když viděla, že bitva se neubírá ve prospěch živých, vyzvala na souboj samotného vládce podzemí. A přestože byly všechny karty proti ní, zvítězila.

<br/><br/>„Jak padl vůdce, zbytek hordy se stáhl zpět do propasti,“ vypráví Lorath a dodává, že to nebylo poprvé ani naposledy, kdy na vlastní oči viděl, jak Tresdin udatně bojuje s nepřáteli jeden na jednoho. Pochopitelně to však vždy sledoval z bezpečné vzdálenosti vrcholku věže.

<br/><br/>„Teď je sice na válečné stezce a mstí se všem, kdo zničili naše město, ale pokud budou Kamenné Vrchy někdy potřebovat obránce, Tresdin volání znovu vyslyší.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_104_LegionCommander_LocHeroName"		"Legion Commander"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_105_Techies_LocFieldNotes"		"Jak se plahočím přes Údolí lítosti, tlumené výbuchy jsou slyšet čím dál tím blíž. A kdybych se náhodou ztratila, ohořelá země a krátery v ní by mě jistě navedly správným směrem. Najmout si průvodce, aby mi pomohl najít tři Keeny známé jako Techies, se ukázalo jako zbytečná investice. Alespoň mě nemusí tolik trápit, že před chvílí stoupnul na minu. 

<br/><br/>Konečně nacházím zmíněnou trojici, kterak si hraje s drátky připevněnými k velké dřevěné bedně, z níž se sype střelný prach.

<br/><br/>„Zdarec, chceš vidět pořádnou řachu?“ zapiští nejvyšší z nich.

<br/><br/>„Páč estli ne, tak se radši dívej na druhou stranu,“ zabručí vychrtlý s doutníkem v puse.

<br/><br/>Vysvětluji, že se ráda pokochám explozí, pokud mi nejprve odpoví na několik otázek.

<br/><br/>„Tohle vobvykle zodpoví všecky otázky,“ povídá vychrtlý a vystřelí rezavou kovovou kouli přes dunu. Následná exploze u nich vyvolá výbuch smíchu.

<br/><br/>Nedbám toho a tvrdohlavě se táži, co je přimělo zapojit se do bitvy Ancientů.

<br/><br/>„Co je Ancient?“ ozve se ze sudu na zádech vysokého."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_105_Techies_LocHeroName"		"Techies"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_106_EmberSpirit_LocFieldNotes"		"„Chcete kráčet cestou válečníka,“ praví planoucí válečník Xin hlubokým a klidným hlasem.

<br/><br/>Váhavě se mu snažím vysvětlit, že tomu tak není. Že jsem se celé dny trmácela Horami nářku, abych našla Pevnost ohně a kráčela cestou vzdělance, který se dozví něco o Duchovi ohně. Xin se naštěstí necítí uražen.

<br/><br/>„Poznání, také ušlechtilá cesta,“ říká a pobízí mě, abych se vedle něj posadila. „Trénink těla i mysli.“

<br/><br/>Raději si držím odstup. Ne že bych se ho bála, ale sálá z něj nepříjemné horko.

<br/><br/>Xin vypráví o tom, jak v lidské podobě studoval na válečníka i básníka, aby skrze sílu a vědomosti ovládl netradiční umění ohnivého boje. Poté se ho snažil naučit také ostatní, ale netrvalo dlouho a zvěsti se rozšířily až ke špatným uším.

<br/><br/>„Nedokázal jsem jim vzdorovat,“ vysvětluje.

<br/><br/>Xin tehdy padl, ale jeho životní dílo inspirovalo Hořící hvězdu, která ho přivedla zpět k životu jako Ducha ohně. Xin mi předává moudrost ohně. Jeho slova jsou jako oheň: nelze je uchopit, ale není moudré je ignorovat."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_106_EmberSpirit_LocHeroName"		"Ember Spirit"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_107_EarthSpirit_LocFieldNotes"		"Kaolin sedí se zkříženýma nohama na zeleném horském útesu s výhledem na korundový důl. Jak škrábe na bradě mládě strydera rodu Archtyrex, jeho něžnost se zdá být v rozporu s jeho mohutnou postavou, a přesto je zrovna takový, jakého jsem ho očekával. 

<br/><br/>Když spolu mluvíme, za pomoci neviditelné síly vyšle do dáli kámen, a stryder za ním hbitě vyrazí. Roztomilost sama.

<br/><br/>Kaolin vypráví, že kdysi býval velkým generálem, jehož činy byly zvěčněny v nefritové soše. Ale v tom nefritu přebýval také duch země, který sochu prodchnul a dal vzniknout bytosti vystupující jako Kaolin, Duch země – spjatý s generálem, ale i s mnohem starší zemí.

<br/><br/>„Mé znalosti plynou od prvotních sil, které utvářely tuto zemi až po příkopy lemující moře,“ vysvětluje.

<br/><br/>A jeho současný úděl? „Chránit nechráněné. Ničit ty, kteří žijí jenom pro ničení.“

<br/><br/>Když se postavím, abych se protáhl, kousek útesu se mi zbortí pod nohama. S křikem a modlitbami ke všem bohům, na které si zrovna vzpomenu, padám z děsivé výšky, když tu můj pohyb pomalu změní směr a jsem vrácen zpět před Kaolina.

<br/><br/>„Všichni pocházíme ze země, ale vy se do ní dnes nevrátíte,“ povídá s úsměvem.

<br/><br/>Srdečně mu poděkuji a pro dnešek hotový s útesy ho ponechám meditacím."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_107_EarthSpirit_LocHeroName"		"Earth Spirit"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_108_Underlord_LocFieldNotes"		"I po letech oprav nesou celé čtvrti Kamenných Vrchů stopy po útoku hord propasti. Nepřekvapuje mě, že to jsou čtvrti, v nichž nebydlí bohatí kupci nebo ambiciózní šlechtici, kteří chtějí být vzýváni jako zachránci. Stejně tak mě život naučil, že zahořklí lidé mají nejlepší paměť, a tak mé kroky směřují právě sem.

<br/><br/>Obyvatelé jsou více než sdílní, a to včetně zmrzačených vojáků, kteří měli to štěstí a bitvu přežili. S velkým opovržením hovoří o aroganci Bronzové legie a směšném rozhodnutí nařídit občanům, aby nevycházeli z domů. Chybu si prý legionáři uvědomili až ve chvíli, kdy Vrogros, vládce podzemí a monstrum větší než obrněný vůz, prorazil městské hradby, jako kdyby byly z papíru.

<br/><br/>Vrogros také prý ignoroval meče, šípy i střely z balist, a když ho něco zasáhlo, znělo to „jako když ocel škrábne kámen“.

<br/><br/>Pak Vrogros otevřel portál... a žádný z dotázaných vojáků se neodvážil v příběhu pokračovat."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_108_Underlord_LocHeroName"		"Underlord"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_109_Terrorblade_LocFieldNotes"		"Nad pentagramem obklopeném znameními a svícemi, který mi na následující hodinu pronajal jeden chamtivý čaroděj, se vznáší fialový imp. Jsem tu s ním sám, jelikož čaroděj se po seslání vyvolávacího kouzla odešel věnovat dalším zákazníkům.

<br/><br/>Moje ozkavoština není dokonalá, ale nadávky neznají jazykovou bariéru. Eventuálně se imp nicméně rozpovídá o tom, proč se všichni pekelníci tak bojí onoho „Terrorbladea“.

<br/><br/>Podle všeho ani páni démonů, které okradl, proti němu neměli šanci, a tak uzavřeli pekelný pakt a společnými silami ukovali běsnící tvory s úkolem zneškodnit Terrorbladea. Ani jeden z tvorů se nevrátil.

<br/><br/>Terrorblade, překypující po vysátí démonických sil tvorů nezměrnou mocí, zkrátka nebyl k zastavení, a jediné, co se podařilo, bylo uvrhnout ho do Jámy padlých, také známé jako peklo pekel. Ale ani démonické vězení ho neudrželo na dlouho.

<br/><br/>Imp mi chce ukázat úlomek zrcadla, který ukradl z Jámy padlých, poté co ji Terroblade zdecimoval, jenže já neudržím kýchnutí, sfouknu svíce a impa vyhostím (doufejme – je také možné, že jsem ho osvobodil). Ve výsledku toho nelituji, stejně se mě snažil přinutit k podpisu spousty věcí, které jsem se neobtěžoval číst, a kdo ví, jestli by mě nakonec neudolal."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_109_Terrorblade_LocHeroName"		"Terrorblade"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_10_Morphling_LocFieldNotes"		"„Starostka vás nyní přijme,“ zachraplá asistent a ukáže na dubové dveře v severní části předsíně, kde jsem na audienci čekala. 

<br/><br/>Malá vesnice Růžení je poslední, kde byla spatřena enigmatická bytost známá pouze jako Morfos. Sama vesnice je řídce osídlená – nikde jsem nepotkala více než jednoho člověka naráz.

<br/><br/>Projdu dveřmi do levandulemi provoněné místnosti, zatímco starostka vstoupí jinými dveřmi na východě. Podáme si ruce. Její ruka je zpocená.

<br/><br/>„Příliš se nevyptávejte na Morfose,“ varuje mě překvapivě tichým hlasem.

<br/><br/>Morfos se ve vesnici objevil před několika dny a vyděšení vesničané ho napadli. Bránil se, ale dával si pozor, aby neublížil, vzpomíná starostka. Nakonec si občané uvědomili, že jim nic nehrozí, a boje zanechali.

<br/><br/>„Co bylo, bylo,“ zakončí starostka náš rozhovor. „Teď mám na práci další věci.“

<br/><br/>Odejde stejnými dveřmi, ale než se za ní zavřou, všimnu si těl. Desítek nafouklých utopených těl. Starostčina tvář se zaleskne a k mému zděšení se promění v mou."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_10_Morphling_LocHeroName"		"Morphling"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_110_Phoenix_LocFieldNotes"		"Navštívil jsem tři města, kde prý byl spatřen Phoenix, ale od popela, na který jsem narazil, jsem se nic nedozvěděl. Tedy kromě toho, že mě zavedl na další spáleniště. Celá města srovnaná se zemí, od dřevěných trámů až po žulové zdi. Kam se poděli jejich obyvatelé? Inu, mezi velkými hromadami popela z budov jsem zahlédl spousty menších hromádek, takže jsem si jejich osud domyslel, a rozhovory rovnou vzdal. Čas zkusit to akademicky.

<br/><br/>Aktuálně jsem 19 podlaží pod zemí ve Fialových archivech, kde jsem našel dokumentaci, o níž mi řekla parta výzkumníků. Je to svazek papírů s obalem, do něhož byl vyleptán obraz Phoenixe, který je uložen v bedně s tlustými stěnami vyrobenými z kouřového kamene připomínajícího diamant, a všude po stranách této bedny jsou vidět stopy po ohni.

<br/><br/>Svazek začíná hypotézami o minimální bezpečné vzdálenosti a možných exotických minerálech, které tvoří ohnivého ptáka. Většina textu je však nesrozumitelná – různé symboly a čísla poblíž frází jako „rychlost hoření“ a „kvocient žhavení“ na částečně spálených stránkách.

<br/><br/>Tu bednu mimochodem našli, zázrakem netknutou, uprostřed skelného kráteru v poli plném ztvrdlé roztavené horniny. Hádám proto, že tamní výzkumníci neodhadli minimální bezpečnou vzdálenost."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_110_Phoenix_LocHeroName"		"Phoenix"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_111_Oracle_LocFieldNotes"		"Často se říká, že osud přeje odvážným. Ale jak se Rádci říše Cymurri přesvědčili tváří v tvář své ultimátní destrukci, osud ve skutečnosti přeje tomu, koho si vybere.

<br/><br/>Jasnovidec Nerif byl posledním z dlouhé linie proroků sloužících Kamennému králi, ale namísto toho, aby jako ostatní budoucnost předpovídal, se zdálo, že ji utváří. Poslední Kamenný král, odhodlaný dobýt co nejvíce území, tedy věřil, že Nerif je jeho tajnou zbraní. A kdo by se mu divil – mít na povel někoho, kdo ohýbá realitu, žádná bitva neskončí prohrou.

<br/><br/>Až do jednoho dne, kdy Nerif odmítl předpovědět výhru.

<br/><br/>„Jednoduše jsem králi řekl, že to může dopadnout tak i tak,“ zabzučel mi v hlavě jeho hlas.

<br/><br/>A skutečně to dopadlo tak i tak. Vojáci byli zároveň živí a zároveň mrtví. Bitva byla zároveň vyhrána a zároveň prohrána. Realita se rozdělila vedví, a stejně tak se rozdělily mysli všech účastníků. A pak se rozdělily znovu. A znovu.

<br/><br/>Vytvořil Nerif tuto budoucnost plnou protichůdných realit, aby zničil Kamenného krále a osvobodil se? Zdá se, že ani sám neví.

<br/><br/>„Nevidím minulost, pouze budoucnost,“ řekl mi.

<br/><br/>A co se týče toho, co budoucnost chystá pro mě... vzhledem k osudu jeho bývalého pána jsem se raději ani neptal."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_111_Oracle_LocHeroName"		"Oracle"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_112_WinterWyvern_LocFieldNotes"		"„Nejde vybrat jenom jednu,“ zalžu.

<br/><br/>Auroth se mě právě zeptala, jestli jsem četla její tvorbu, a když jsem zalhala, že ano, tak se mě zeptala, která z jejích básní je má oblíbená.

<br/><br/>Musela jsem lhát. Přeci jsem nepřešla přes tundru Pomrzlých plání, jen abych urazila Mrazivou wyvernu a dala jí důvod k tomu mě zmrazit (pokud ale rychle nenajdu oheň, umrznu i bez její pomoci).

<br/><br/>Také jí s dobrým svědomím nemohu říct, že jsem se její poezii vyhýbala, protože recenze nestály za moc. Ač by si přála věřit v opak, Aurothiny dovednosti vynikají na bojišti, ne na papíře.

<br/><br/>„Měly bychom spolupracovat,“ zasyčí s nadějí. „Je vzácné tady narazit na kolegu umělce.“

<br/><br/>Její chování je sice vřelé, ale její dech mě mrazí do morku kostí. Hluboce přikývnu, aby to šlo odlišit od mého neustálého třasu.

<br/><br/>Auroth se ušklíbne, roztáhne křídla po celé šíři své rozlehlé knihovny a poté na mě zamrká. „Výtečně,“ řekne, než vyletí ven z obrovského okna. „Tak co kdybych nám dala něco působivého, o čem psát?“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_112_WinterWyvern_LocHeroName"		"Winter Wyvern"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_113_ArcWarden_LocFieldNotes"		"„Sourozenci Jednoho neví, jaké mu způsobují zoufalství,“ říká nadčasová bytost stojící po mém boku.

<br/><br/>Zet zvaný Mezihvězdný strážce (v jistých kulturách „Arc Warden“) a já stojíme u polorozpadlých a spálených kamenných sloupů, mezi nimiž slabě září tůně lemovaná krví a vnitřnostmi.

<br/><br/>Zet chvíli obhlíží škody. Hluboký pocit zklamání prorazí to, co se prozatím zdálo jako nezlomný stoicismus.

<br/><br/>Po krátké pomlce mi vysvětluje, že kdysi býval součástí velkého celku, kterému říká „Jednota“. Když byl stvořen vesmír, velký celek se nějakým způsobem rozbil a dva z jeho fragmentů – Zetovi „sourozenci“ Dire a Radiant – si začaly nárokovat kosmos a ke své zlovůli ohýbat veškerou existenci.

<br/><br/>„To nesmí být dovoleno,“ varuje. „Jeden už své sourozence jednou zajal, a učiní tak znovu.“

<br/><br/>Pouze zkrocením znesvářených stran se podle jeho slov může do kosmu vrátit harmonie. A pokud se mu to nepodaří?

<br/><br/>„Disharmonie nemůže zvítězit,“ říká. „Ani jeden ze sourozenců nemůže zvítězit. Všichni musí být sjednoceni. Jinak musí být vše zničeno.“

<br/><br/>Modlila bych se k bohům, aby Zet na své misi za obnovením Jednoty uspěl, ale právě jsem s jedním bohem mluvila, a zdá se, že to má pod kontrolou."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_113_ArcWarden_LocHeroName"		"Arc Warden"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_114_MonkeyKing_LocFieldNotes"		"Ačkoli jsou bohové obdařeni neomezenou mocí, jejich trpělivost neomezená rozhodně není. Což ale Sun Wukonga nezajímalo. Pro Opičího krále bylo rozpoutávání chaosu odměnou samo o sobě – odměnou, za kterou draze zaplatil.

<br/><br/>Doufala jsem, že se ho zeptám na jeho trest, kdy pohár trpělivosti bohů přetekl a na půl tisíciletí ho uvěznili pod horou, ale Sun Wukong se ukázal být ještě úskočnějším, než příběhy o něm naznačovaly.

<br/><br/>Zahlédla jsem ho, jak sedí mezi větvemi na vrcholku vysokého stromu. Poté jsem ho spatřila, jak přebíhá přes palouk, ale zmizel v houští, o kterém bych přísahala, že tam předtím nebylo. Byla to jenom iluze? Klam?

<br/><br/>A všude ty zatracené opice. Hulákající, chechtající se, sahající po mých poznámkách a kradoucí moje tužky. Alespoň že na mě neházely svoje výkaly. Tedy až na jednu, a ta se tvářila obzvlášť zlomyslně.

<br/><br/>Bylo to upřímně vyčerpávající, a po několika dnech musím přiznat porážku. Jakou jsem však měla naději, když byl mým soupeřem někdo, na koho jsou i bohové většinu času krátcí?"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_114_MonkeyKing_LocHeroName"		"Monkey King"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_119_DarkWillow_LocFieldNotes"		"Dostihová dráha Bílé věže je napůl zaplněná opilými odpadlíky ze všech vrstev společnosti, kteří povzbuzují nebo proklínají kurýry supící po trati.

<br/><br/>V předních řadách spatřím Miresku Slunečnou, také přezdívanou jako Zlomyslnou vílu, jak chladně sleduje závod se sázenkou v ruce. Všimne si mého pohledu a přiletí blíž.

<br/><br/>„Nebezpečný místo pro někoho jako jste vy,“ řekne zpěvným hlasem, který skrývá temnější podtón. „Dávejte bacha, abyste neskončila s nožem v zádech.“

<br/><br/>Vykoktám ze sebe, že ve skutečnosti jsem přišla já za ní. Jak jí tohle říkám, přiletí k ní malá světluška a podá ji minci, kterou Mireska s mrknutím přijme.

<br/><br/>„Nemám moc, co bych vám řekla,“ začne Mireska. „Moji rodiče byli hlupáci a puritáni. Nedalo se s nima žít, a tak jsem se vydala vlastní cestou.“

<br/><br/>Světluška jí přinese další minci.

<br/><br/>„Věc se má tak, že v tomhle světě si každej musí najít svoji zábavu,“ zakončí s dalším mrknutím.

<br/><br/>Následně jí světluška podá celý měšec. Povědomě vypadající měšec. Sáhnu si k opasku a zjistím, že můj měšec je pryč. A Mireska také."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_119_DarkWillow_LocHeroName"		"Dark Willow"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_11_ShadowFiend_LocFieldNotes"		"Rytíři Čedičových plání jsou hrdý a ušlechtilý řád. A také tragicky poddimenzovaný řád. Vzhledem k tomu, že je znám jako neúnavné čističe Krajiny nekončícího masakru od nemrtvých a démonů, šokovalo mě, jak málo jich ve skutečnosti je.

<br/><br/>„Buďte zdráva,“ praví jejich polní generál Endalor, když kráčí na okraj tábora, kde máme domluvené setkání. „Doufám, že vaše cesta proběhla bez problémů.“

<br/><br/>Po lavině formalit se ho konečně můžu zeptat na Nevermorea, Stínového ďábla. Jeho sebevědomé vystupování na chvíli zakolísá.

<br/><br/>„Byla to bitva, jakou už snad nikdy znovu nezažiju,“ říká. „Vrhli jsme se na toho odporného ďábla ze všech stran, avšak jeho stinná podoba odrazila naše útoky.“

<br/><br/>Endalor popisuje, jak muž po muži umírali a Nevermore si přivlastňoval jejich duše. Sto mužů se proti němu postavilo. Přežil tucet, který je nyní možné vidět v táboře.

<br/><br/>„Má přísaha mi zakazuje se vzdát,“ pokračuje a klesne mu hlava. „Ta ohavnost nás ale donutila se stáhnout a zůstává posledním nepřítelem, kterého ještě musíme porazit.“

<br/><br/>„Všichni ale doufáme, že už na ni nikdy víc nenarazíme.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_11_ShadowFiend_LocHeroName"		"Shadow Fiend"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_120_Pangolier_LocFieldNotes"		"Celé hodiny mě štamgasti malebné hospůdky v Bílé věži zasypávali příběhy o dobrodružstvích Dontého Panlina, než se objevil sám věhlasný švihák.

<br/><br/>„Bylo mi řečeno, že se na mě někdo ptá,“ zamrkal a smeknul svůj klobouk. „Ale už se ke mně nedoneslo, že se ptá někdo tak OKOUZLUJÍCÍ. Donté Panlin, k vašim službám.“

<br/><br/>Hluboce se uklonil, přitáhl si moji ruku, políbil ji a poté sklouzl na židli naproti té mé. Nebylo by přehnané napsat, že ostatní přísedící omdleli.

<br/><br/>„Možná byste si ráda poslechla příběh o tom, jak jsem jednou skolil obra?“ zahlaholil Panlin. „Nebo snad o tom, jak jsem skolil obra podruhé? Jak jsem skolil draka? Démona? Despotu?“

<br/><br/>Následoval nespočet dopodrobna vyprávěných příběhů o osvobozených panovnících, zachráněných vesničanech, poražených monstrech, každý spletitější než ten předchozí a každý doprovázený Panlinovým napodobováním uskutečněných bitev. Některé z těch příběhů jsem ale už slyšela, a jeho verze se pohybovaly mezi „divokým přeháněním“ a „očividnou lží“.

<br/><br/>Je tedy nad slunce jasné, že Donté Panlin má řadu obdivovatelů a obdivovatelek. Nikdo však neobdivuje Dontého Panlina víc než Donté Panlin..."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_120_Pangolier_LocHeroName"		"Pangolier"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_121_Grimstroke_LocFieldNotes"		"Uprostřed mrtvolně prázdného chrámu v Ashkavoru stojí runový kámen zčernalý zaschlým inkoustem a hříchy minulosti. Takový ten artefakt, který tiše křičí: „Tady se děly nepravosti.“

<br/><br/>Abych ale byl přesnější, tady se děly posvátné rituály, během nichž Zasvěcení malovali kouzelným inkoustem, aby se stali Povznesenými a spojili své duše s dušemi obyvatel.

<br/><br/>Alespoň do té doby, než tam, kde ostatní viděli tradici, Grimstroke uviděl příležitost. Inkoust vylepšil a jeho zesílením zesílil také sám sebe. Každý, kdo kvůli tomu přišel o život, si za to mohl sám.

<br/><br/>Takhle to do historie zapsal Grimstroke. Jenže pravda je ukrytá hluboko pod narcistickým pozlátkem.

<br/><br/>Hladový po moci přimíchal do inkoustu zakázanou přísadu. Zakázanou z dobrého důvodu, protože když se poté rituál zvrhnul, Grimstroke si zachránil kůži přetvořením všech Ashkavoranů v odporné stíny. Toho dne zanikla jedním tahem celá civilizace.

<br/><br/>Taková jsou bolestivá fakta, a i když by si tento „Malíř smrti“ jistě přál, abych vyprávěl o jeho grandiózních plánech na přemalování světa podle jeho obrazu, já mu tu radost neudělám. Už takhle kvůli němu bylo prolito dost inkoustu."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_121_Grimstroke_LocHeroName"		"Grimstroke"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_123_Hoodwink_LocFieldNotes"		"Každý průvodce v okolí lesů Tomo'kan mi dal stejné varování: Nesnaž se najít Hoodwink. A tak jsem ji nehledal a nechal jsem ji, ať najde ona mě. Rozbil jsem kemp a kolem rozložil několik pastí zakoupených od Rattletrapa, které měly zastavit méně chytré predátory a teoreticky přimět Hoodwink, aby si myslela, že má co do činění s hlupákem. Ještě než jsem však stihl předstírat spánek, letící žalud strhl kůru z dubu nad mojí hlavou.

<br/><br/>Byla menší, než jsem čekal, a její kuše byla skoro stejně velká jako ona sama. Přesto ji však držela s větší autoritou než kterýkoli trénovaný člen Bronzové legie.

<br/><br/>„V MÉM lese nemají pasti co dělat,“ ušklíbla se.

<br/><br/>Rozvážně jsem jí přiznal svůj plán a požádal ji o rozhovor. S radostí souhlasila a rozpovídala se o jídle, které mi vzala z batohu. A o zlaťácích, které mi ukradla z měšce. A o cestě, která mě dostane z lesa, než si to rozmyslí. Před odchodem mi pak vrátila moje pasti rozlámané na kousky. Což bylo upřímně víc, než jsem čekal."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_123_Hoodwink_LocHeroName"		"Hoodwink"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_126_VoidSpirit_LocFieldNotes"		"„Vaše realita je pomíjivá,“ říká Inai, také známý jako Duch prázdnoty, který mi prokázal laskavost a na rozhovor přicestoval ke mně domů. Je to vítané gesto, i když pro něj nejde o nic obtížného.

<br/><br/>„Je to pouze jedna z nekonečného počtu realit, které se skládají a rozkládají, jak každá zvlášť, tak jedna do druhé.“

<br/><br/>Minimálně pro mě je tohle první věc, která za hodiny našeho rozhovoru dává smysl. Vždy když se ho totiž zeptám, aby mi něco parafrázoval nebo osvětlil, jenom na mě vrhne kamenný pohled.

<br/><br/>Co jsem dokázala pochytit: Inai cestuje napříč realitami a snaží se zajistit, aby se neodchýlily od svých předurčených minulostí. Ale o sobě příliš nemluví, spíš ho zajímá existence jako celek. Jeho slova by nepochybně zaskočila i největší myslitele (mezi které se neřadím). „Mm hmm,“ říkám a čmárám si do zápisníku.

<br/><br/>Po obzvláště dlouhém monologu se mě Inai zeptá: „Rozuměla jste všemu?“

<br/><br/>Lžu a povídám, že ano. Jeho stoický výraz se změní ve skeptický. „Tak mi to zopakujte.“

<br/><br/>Ze všech sil se snažím rozpomenout. „Ehm... říkal jste, že existence je jenom... iterativní rekurze ontologických... rámců. Myslím. A že se hroutí pod svými vlastními... epistemickými? Epistemickými iluzemi? Deziluzemi?“

<br/><br/>S odfrknutím pod sebou otevře portál a zmizí v něm. Kam? Netroufám si ani hádat.

<br/><br/>Epistemické <i>kontradikce</i>! To bylo ono."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_126_VoidSpirit_LocHeroName"		"Void Spirit"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_128_Snapfire_LocFieldNotes"		"„Není nijak vobtížný vyrábět nádobíčko, který vodpráskne tvoje nepřátele. Lehni, Mortimere,“ říká Beatrix Snapfire.

<br/><br/>Sedíme v její polorozpadlé kůlně uprostřed spalující pouště Nanarak a všude kolem nás jsou napůl dokončené vynálezy vyrobené napůl rozbitými nástroji. Dovolím si poznamenat, že trosky jejích sousedů naznačují, že výroba zbraní není tak snadná, jak tvrdí.

<br/><br/>„Je to snadný pro každýho, kdo má trošičku rozumu,“ opraví se. „Mortimere, nech toho. Ještě trochu čaje, drahoušku?“

<br/><br/>Její obří mazlíček mi konečně přestane olizovat obličej a mám šanci odmítnout. Čaj je na můj vkus možná trochu peprný. Ale pořád lepší než sušenky, které byly na můj vkus ZATRACENĚ peprné.

<br/><br/>„Lidičky tady kolem nepobrali moc rozumu,“ vrtí Beatrix hlavou. „Naštěstí je tu stará Beadie a Mortík. Mortimere, SEDNI!“

<br/><br/>Následně začne přivařovat dlouhou kovovou trubku k nějakému zrezivělému kusu šrotu, který vypadá ještě starší, než je ona.

<br/><br/>„Všici zapomínaj, že střelnej prach se přidává až jako POSLEDNÍ,“ zamrmlá si a poblíž se ozve hlasitý výbuch."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_128_Snapfire_LocHeroName"		"Snapfire"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_129_Mars_LocFieldNotes"		"„Býval jsem nestoudný,“ burácí Mars, starověký bůh války ze svého majestátního zlatého trůnu. „Býval jsem arogantní a vedl jsem války, jen proto, abych mohl zřít vyděšené obličeje smrtelníků, kterými právě prošlo mé kopí.“

<br/><br/>Pokud má však být okázalý trůnní sál známkou pokornějšího boha, předtím musel být vážně nesnesitelný. Na všech zdech totiž visí obří tapiserie, z nichž každá oslavuje jeho vítězství v epické bitvě a zároveň se snaží zastínit tapiserii vedle sebe. Tucty soch se perou o volné místo, ačkoli jsou jedna jako druhá a vyobrazují boha války v hrdinské póze s napřaženým kopím, což ve stísněnějších koutech vypadá, jako kdyby Mars bojoval sám se sebou.

<br/><br/>Mars hovoří o tom, jak už se nenechává do bitev zatáhnout svými nejnižšími pudy a netouží po strachu a respektu od smrtelníků. Válčení však nezanechal.

<br/><br/>„Válka je nezbytná,“ promlouvá ke mně a jeho hlas se rozléhá trůnním sálem. „Ukazuje, kdo je hoden.“

<br/><br/>Staří bohové podle něj zlenivěli a zeslábli, a tak díky své nově nalezené pokoře a odpovědnosti dosáhl rozhodnutí, že musí nést břímě vlády a bohy srovnat do latě.

<br/><br/>„Dříve jsem si myslel, že mám být králem bohů, neboť jsem byl arogantní a hloupý,“ přiznává. „Nyní chápu, že jím <i>musím</i> být... neboť jsem rozumný.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_129_Mars_LocHeroName"		"Mars"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_12_PhantomLancer_LocFieldNotes"		"Azwraith pozoroval klidný proud řeky, kopí pevně sevřené v rukách, jako kdyby se chystal do bitvy. O svém bojovém umění, které použil v bitvě proti obávanému Magusovi Vornovi, ale mluvit nechtěl.

<br/><br/>Vzhledem k tomu, že jako jediný ze svého lidu přežil onen krvavý střet, ani se mu nedivím. Moji otázku tedy smetl prostým konstatováním: „Neměli jsme zájem o války druhých, dokud druzí nepřivedli své války k nám.“

<br/><br/>Po těchto slovech znovu obrátil pozornost k hladině, pod níž se míhala jedna ryba za druhou. Ukázal mi, které jsou jedlé, které jsou jedovaté, které by snadno chytil a které by se nedaly bez boje. Sice jsem nepřišel kvůli lekci ichtyologie, ale snahy o změnu tématu se ukázaly být marné.

<br/><br/>A tak jsem se rozhodl strávit zbytek dne relaxováním. Už jsem skoro usínal, když jsem viděl, jak Azwraith neohrabaně šátrá ve vodě svojí zbraní a vyplašené ryby odplouvají k protějšímu břehu. Skoro jsem si začínal myslet, že pro život rybáře nebyl stvořen a válčení mu sedí víc... ale pak se na protějším břehu objevila jeho přízračná kopie a jediným bodnutím napíchla tři ryby, které určil jako nejchutnější. A mohu potvrdit, že opravdu byly <i>lahodné</i>."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_12_PhantomLancer_LocHeroName"		"Phantom Lancer"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_131_Ringmaster_LocFieldNotes"		"Ani kdybych o tomto kováři napsal, že je to „kus chlapa“, nebyl by to dostatečný popis jeho velikosti, a přesto, když spolu sedíme v zaneřáděné dílně, kde vyrábí náhradní díly pro Ringmastera (v některých končinách vystupujícího pod jménem „Maestro“), nahlas vzlyká a jeho masivní hruď se nepravidelně třese.

<br/><br/>„Nejdřív jsem ho odmítnul, jenže pak přitáhnul to zatracený kolo a další, co si pamatuju, je, jak mu podávám ty jeho zpropadený kolečka a společně s klukem jsme v přeplněným stanu kvůli představení.“

<br/><br/>Roztřeseně si sundává obvaz z levé nohy oteklé po čísle nazvaném „Krev, nebo kladivo“, ale co ho skutečně rozpláče, je vzpomínka na jeho syna, kterého Cogliostro vybral jako dobrovolníka pro číslo zmizení a o němž řekl, že ho propustí z „Bedny“, teprve pokud budou ozubená kola od kováře fungovat, jak mají.

<br/><br/>A zdá se, že asi fungovala, protože se ozve klepání na dveře a slabý hlásek zavolá: „Papa?“ Kovář rychle dobelhá ke dveřím a rozrazí je. Co v nich ovšem stojí, je více stroj nežli chlapec – odhalená kolečka místo kloubů, pružinky místo svalů a malé měchy jako plíce. Kovářovo vlastní dílo použité jako další mučicí nástroj.

<br/><br/>„Cogliostro mi řekl, abych na tebe dohlédl,“ zacvrliká ohavnost a hlava se jí mechanicky nakloní do strany.

<br/><br/>Kovář zavzlyká. A já také."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_131_Ringmaster_LocHeroName"		"Ringmaster"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_135_Dawnbreaker_LocFieldNotes"		"Běžně, kdyby mi někdo řekl, ať jdu „za světlem“, protočil bych oči a požádal ho, ať mi raději doporučí někoho trochu méně dramatického a trochu více informovaného. Avšak v případě Valory, Dcery úsvitu, to byla vážně největší pomoc, jakou mi mohli vesničané poblíž Stříbřitých lesů nabídnout.

<br/><br/>Do těch temných lesů vstoupila prý před několika dny a svědci na míle daleko tvrdili, že nad stromy se objevila zářící koule světla.

<br/><br/>Naštěstí pro tuto zprávu to nebylo jen další přehnané tvrzení od vesničanů, kteří chtěli být zvěčněni na papíře, a všudypřítomná tma Stříbřitých lesů významně usnadňovala cestu za jasnými záblesky. A to ani nemluvím o sílící kakofonii zvuků vyluzovaných Valořiným kladivem tříštícím stromy, skály a lebky, mnohdy i vše naráz.

<br/><br/>Než jsem oslepl (naštěstí jenom na týden), na okamžik jsem ji spatřil: živoucí hvězdu rozbíjející všeobjímající temnotu pouhou silou své vůle.

<br/><br/>Uzavřel bych to tím, že přílišná tma je špatná a všichni jsme se myslím shodli, že je třeba ji částečně vyhnat. Ale vyhnat všechnu tmu? A zůstat jen s oslepujícím světlem? Tuhle Valořinu utopickou vizi jsem viděl jenom krátce a mé oči ji nesdílely."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_135_Dawnbreaker_LocHeroName"		"Dawnbreaker"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_136_Marci_LocFieldNotes"		"Když jsem se dozvěděl, že Marci nemluví, jenom to zvýšilo moji touhu se s ní setkat. Věřte mi, je vzácné mít takovou reputaci jako Marci bez všeho toho hloupého chlubení, které se k ní běžně váže.

<br/><br/>Její známí navíc výměnou za pár mincí rádi mluvili za ni. Sešli jsme se ve Stříbřitých lesích, a zatímco mi vyprávěli své vzpomínky, Marci přecházela opodál a mezi stromy netrpělivě vyhlížela návrat své svěřenkyně, princezny Mirany. Co se jejích souputníků týče, každý měl příběh, o kterém tvrdil, že ho zažil z první ruky, a každý z těch příběhů byl fantastičtější než ten předchozí, protože Marci podle jejich slov holýma rukama zabila stovky banditů, několik armád a občas i nějakého boha.

<br/><br/>Vzhledem k Marciině nenápadnému vzezření jsem měl podezření, že to jsou všechno nesmysly, ale pak se něco stalo. Marci zahvízdala, a než jsem se vůbec stihl otočit, už s jasným cílem mizela v lese. Souputníci mi vysvětlili, že není třeba ji následovat, a tak jsme čekali. A vskutku, zanedlouho se Marci vrátila – celá od krve a vedle sebe princeznu Miranu bez jediného škrábance."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_136_Marci_LocHeroName"		"Marci"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_137_PrimalBeast_LocFieldNotes"		"Podle někoho je Primal Beast (v některých jazycích také „Prvotní bestie“) pouhým mládětem, a trosky kolem dnes už bývalé rybářské osady Andujar nepochybně nesou známky záchvatu vzteku přerostlého dítěte. Zkáza jako taková ovšem ukazuje na zlobu, které by ani dítě příšery nebylo schopno... 

<br/><br/>Celé domy rozmačkané na prach, doky redukované na třísky a břeh posetý kusy lodí. Žádný zjevný důvod onoho běsnění. A vesničané? Pryč. Jenom doufám, že stihli utéct a nestali se potravou.

<br/><br/>Tak jako tak, Andujar se přidal na rostoucí seznam míst, která Primal Beast vymazal z mapy. Krátký oddech všem, kdo si cení svého života, zajistila akorát léčka, prostřednictvím níž byla bestie uvězněna v řetězech Gleipniru určených ke spoutání nadpozemských bytostí. Jenže něco tak mocného a zuřícího nelze udržet na řetězu dlouho, a nyní Primal Beast znovu nekontrolovaně ničí vše, co se mu postaví do cesty.

<br/><br/>Se zkázou za zády mi nezbývá než se zamyslet: Pokud je Primal Beast skutečně pouhým mládětem, bohové nám pomáhejte, jestli se tu někdy objeví jeho rodiče."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_137_PrimalBeast_LocHeroName"		"Primal Beast"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_138_Muerta_LocFieldNotes"		"Majitel zchátralého, sluncem vybledlého hostince si otřel čelo. Dokonce i ve stínu, který nabízel prázdný podnik stojící osamocen uprostřed pustých prašných plání, bylo vedro na umření.

<br/><br/>„Pocházela z města Skirm, který stávalo přímo támhle. Byla sotva dítě.“

<br/><br/>„Tehdá se tady potulovali banditi. Velký zlý banditi. Loupili v každym městě na míle daleko. Bez slitování ji zastřelili. A její příbuzný jakbysmet.“

<br/><br/>Oběma nám nalil další skleničku jakési husté tekutiny, která mě pálí v krku, ale jemu rozvazuje jazyk, takže dokud mluví, já piju.

<br/><br/>„A pak... inu, nikdo neví, co bylo pak,“ řekl, a než pokračoval, kradmo se rozhlédl kolem. „Slyšel jsem, že porazila samotnýho Smrťáka. A teďkonc se chce pomstít všem, kdo jí ublížili.“

<br/><br/>Znovu si otřel čelo, ale tentokrát to nebyl pot z horka. Ten muž byl bledý strachy.

<br/><br/>„Ty banditi byli nemilosrdná chátra,“ zašeptal chraplavě. „Bohové, jak já je lituju.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_138_Muerta_LocHeroName"		"Muerta"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_13_Puck_LocFieldNotes"		"Mezi třpytivými rostlinami Stinného lesa v jihozápadním Revtelu třepotají křídly obrovští vícebarevní motýli. Žasnu nad jejich vzdušným tancem, když tu se mi za zády zničehonic objeví dračí víla známá jako Puck.

<br/><br/>„Zvláštní tvor,“ povídá a jeho hlas se zadrhává, jako kdyby napodoboval slova, kterým rozumí jen způli. „Co jsi za bytost?“

<br/><br/>Než stihnu odpovědět, Puck už obletuje kolem obzvláště vypasené rudé můry a chichotá se. Chvíli ho sleduji, načež se zábleskem zmizí a objeví se mi znovu za zády.

<br/><br/>„Ptal jsem se, co jsi za bytost,“ opakuje Puck svoji otázku a v jeho hlase je cítit náznak nevrlosti. O dračích vílách se říká, že žijí déle než celé světy, ale na trpělivosti jim to očividně nepřidává.

<br/><br/>„Jsem lesní elf,“ vykoktám ze sebe. Puck ke mně natáhne jednu ze svých tříprstých rukou a sáhne mi na obličej. Jeho prsty jsou měkké jako vánek a voní po divokých květinách a síře.

<br/><br/>„Nezdá se ale, že bys přinášela celý les,“ odpoví Puck a z jeho úsměvu nejde vyčíst, zdali vtipkuje, nebo mě obviňuje ze lži.

<br/><br/>Pravdu se však nejspíš nikdy nedozvím, jelikož poté Puck nadobro zmizel, motýli uletěli neznámo kam a na les padlo mrtvé ticho."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_13_Puck_LocHeroName"		"Puck"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_145_Kez_LocFieldNotes"		"Křivý zobák, luxusní hostinec vysoko v mracích Hrůzného hnízda, je nacpaný k prasknutí. Ostatně jako vždy v Den vzestupu, ale letos je něco jinak.

<br/><br/>Tam, kde by se běžně mačkali urození okřídlení, je dnes možné v davu zahlédnout menší ptačí lidi. Jeden z nich postaví sklenici před skromnou modrou postavu sedící naproti mně a poplácá ho po zádech.

<br/><br/>„Nešel jsem do toho kvůli slávě, ale musí se nechat, že je to dobrý bonus,“ říká směrem ke mně.

<br/><br/>Kez, jak je znám, vyzbrojen ocelí a lstí pomohl svrhnout Imperii, královnu uzurpátorku. Nebyl to snadný úkol, ale odměnou byl respekt, který byl jemu a jeho nelétavým bratrům dlouho upírán, jelikož se na ně ostatní Skywrathové metaforicky i doslova shlíželi shůry. 

<br/><br/>„Samozřejmě, že jsme měli pomoc,“ přiznává. „A byla potřeba, protože Imperia se koruny nehodlala vzdát bez boje. Stálo nás to spoustu krve.“

<br/><br/>V současnosti se Kez potuluje po světě a hledá nové křivdy, které by mohl napravit, přičemž do Hnízda se vrací jenom na největší svátek. Jiný nelétavý mu podává další sklenici.

<br/><br/>„A to pití zdarma je taky dobrý bonus,“ zakření se."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_145_Kez_LocHeroName"		"Kez"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_14_Pudge_LocFieldNotes"		"Dobromilka se sice tvářila, že mi přidělením Pudge div neprokazuje laskavost, ale mně bylo hned jasné, odkud vítr vane. Koho zajímá, že čtenáři milují příběhy o Pudgeově touze po masakru? Oni se nemusí přiblížit k jeho hákům, a co hůř, k jeho odéru. Oni se nemusí brodit blátem, vnitřnostmi a dalšími „látkami“, o kterých raději ani nepřemýšlím.

<br/><br/>Když jsem ho však u Quoidge z bezpečné vzdálenosti sledoval, dospěl jsem k závěru, že Pudge není tak neotesaný, jak jsem předpokládal. Stále je nechutný, o tom není pochyb, ale když dáte stranou všechno to znesvěcení, všimnete si v jeho řezničině jistého řádu.

<br/><br/>Sežere všechno a všechny, ale dává přednost těm, kteří ještě křičí. Takové udržuje co nejdéle při životě, kousek po kousku odkrajuje části jejich těl a maso z jejich tváří (v případě některých obětí to není snadné rozeznat) napichuje na svůj hák.

<br/><br/>Zdali je to pro uložení jídla na později, nebo čistě na ozdobu, jsem se ale neodvážil zjišťovat."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_14_Pudge_LocHeroName"		"Pudge"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_14_Pudge_LocPersonaFieldNotes"		"Když jsem dorazil do Plačtivého Údolí, pohřebák stále ještě zašíval mrtvoly. Při nehodě kočáru přišli o život všichni členové prominentní rodiny. Zprvu mě naštvalo, že jsem poslechl toho opilého milicionáře. Ano, byla to tragická nehoda, ale že by byla zvláštní?

<br/><br/>Jak si pohřebák v mé tváři všiml této otázky, pokynul směrem k tělům, která ležela na stolech připomínajících mramorové postele. V ten moment jsem si uvědomil zvláštnost situace. Kromě očekávatelných zlomenin a tržných ran byla těla doslova poseta malými šrámy a dírkami, z nichž někde trčely nitě. Prsty byly uříznuté, oči byly vyrvány z důlků a místy chyběly kousky kůže a masa, nejspíš strhnuté.

<br/><br/>Než ho poslali do ústavu, přeživší kočí prý křičel cosi o vycpané hračce, kterou našli pohozenou u kraje cesty. Ošklivá až běda, ale děti si ji zamilovaly. Tak snad jejich duše dojdou klidu."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_155_Largo_LocFieldNotes"		"Abychom probrali své dosavadní zážitky z cest, domluvila jsem s Chytroknihem, Světazorem a Zbrklohlavem setkání U Křepelčí hlavy, v pobřežní nálevně populární mezi spisovateli pro své klidné prostředí s (relativně) malým množstvím rvaček. Když jsem však dorazila, seděli všichni tři u stolu s velkým zeleným cizincem, který měl na zádech podivný strunný nástroj.

<br/><br/>„Prostě si k nám přisedl,“ vykoktal Zbrklohlav omluvně. „Jmenuje se–“

<br/><br/>„Largo, jméno mé,“ přerušil ho cizinec, když jsem si přitahovala židli. „Tadyhle kluci mi zrovna vyprávěli o Zápisnících.“

<br/><br/>Zajímat se o ostatní je naše práce, a je tedy neobvyklé, když se mají role otočit a někdo zpovídá nás kronikáře. Zeptám se Larga, odkud pochází, ale jako odpověď dostanu jenom mávnutí směrem k moři a neurčité: „Ále, z daleka.“

<br/><br/>Jeho kanonáda otázek pokračuje v přátelském a skoro až odzbrojujícím duchu, takže odkládáme své běžné zábrany a dál ho živíme informacemi o Zápisnících. Dokonce i nesdílný Světazor je při povídání s žabím cizincem nezvykle hovorný.

<br/><br/>Nakonec Largo vstane a s veselým pokynutím vyskočí na bar, kde začne vyhrávat píseň – překrásnou a neuvěřitelně chytlavou baladu o nás čtyřech, které dominuje inspirativní refrén: „Kdo by nám to potom věřil?“

<br/><br/>Netrvá dlouho a ke zpěvu se přidá celá hospoda (nejspíš vůbec poprvé v její historii). A přestože jsme my Zápisníci proslulí svým tajnůstkářstvím, nezdá se, že by to někomu u našeho stolu vadilo..."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_155_Largo_LocHeroName"		"Largo"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_15_Razor_LocFieldNotes"		"Říká se, že když zemřeme, naše duše putují do Úzkého bludiště, kde je rozhodnuto o jejich věčném osudu. Zní to jako báchorka, která má udržet živé na správné cestě, ale muž v otrhaných hadrech kráčející vedle mě přeplněným tržištěm Sluneční říše přísahá, že je to pravda.

<br/><br/>„Razor. Tak se jmenuje ten, který popohání duše bludištěm,“ vypráví s hrůzou v hlase. „Jeho bouřkový bič dává takové rány, že běžíš tak rychle jako nikdy předtím.“

<br/><br/>Ten muž, který mi odmítá říct své jméno, nějak unikl Razorovu ostražitému pohledu a dostal se z Úzkého bludiště. Vypráví mi o celém svém životě. Spíš než konverzace mi to začíná připadat jako obhajoba toho, co a proč kdy provedl. Konečně se vrátí zpět k tématu Razora.

<br/><br/>„A má knihu se jmény všech mrtvých. Nevím, jestli tam to moje pořád je, když jsem utekl, ale nehodlám to zjišťovat. Co kdyby si pak všiml, že chybím, a našel by si mě.“

<br/><br/>Vzduch náhle zaplní statická elektřina, navzdory modré obloze se ozve prásknutí blesku a muž, se kterým jsem doteď mluvila, je ten tam."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_15_Razor_LocHeroName"		"Razor"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_16_SandKing_LocFieldNotes"		"Sluncem rozpálené tržiště Qaldinu překypuje životem. Obchodníci se snaží překřičet přicházející karavany. Vzduch je provoněn kořením. Vířící Dervišové tančí své mystické tance. S jehněčím špízem v ruce povídám svému průvodci Wasimovi, jak živé se království zdá navzdory neživé poušti kolem.

<br/><br/>Wasim se zasměje. „Poušť se nezdá, ale je také živá! Třpytivá pustina myslí. Pohybuje se. A když potřebuje tělo, vyšle svého krále. Tenhle avatár má podobu obrovského pavoukovce, kterému se říká Crixalis, neboli duše písku.“ Wasim se ke mně nakloní: „A kdo myslíš, že ukoval zbroj, která mu umožňuje vzít na sebe tu fyzickou podobu? Džin Qaldinu!“ V jeho očích jde spatřit vzrušení. Nebo pýchu.

<br/><br/>Zajímám se, proč by to džin dělal. Wasim pokrčí rameny. „Někdo říká, že proto, aby poušť dostala podobu, se kterou jde vyjednávat a nepohltila celý Qaldin. Jiní si myslí, že džin chtěl stvořit monstrum schopné mučit lidi. A někdo si stojí za tím, že to džin udělal jenom pro zábavu.“

<br/><br/>Ptám se Wasima, proč podle něj džin vyvolal kouzelného písečného škorpiona.

<br/><br/>Wasim se znovu zasměje. „Copak někdo ví, proč džinové něco dělají?“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_16_SandKing_LocHeroName"		"Sand King"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_17_StormSpirit_LocFieldNotes"		"Na poloviční nadpozemskou bytost, která se zdá být tvořena elektřinou, je Raijin Hromosud až pozoruhodně uzemněný.

<br/><br/>V těchto končinách je známější jako Duch bouře, ale trvá na tom, abych mu říkal „Raijin“.

<br/><br/>„Tak mi říkají moji přátelé, a každého, koho potkám, je mým přítelem,“ směje se.

<br/><br/>Diskutabilní, pomyslím si, když mě při procházce Bouřkozemí baví historkami o bitvách, které sváděl a vyhrával. Blesky neustále křižující oblohu mě znepokojují, ale prozatím každý udeřil jenom do Raijina. Prý to lechtá. Taktéž diskutabilní. 

<br/><br/>Raijin se mnou sdílí příběh o tom, jak přišel k moci. Při pokusu o vyvolání deště a záchranu suchem soužených obyvatel rozhněval smrtelník Hromosud ducha bouře, který se ho poté pokusil zabít, ale nepočítal s tím, že smrtelník sešle sebevražedné kouzlo a spojí je do jedné bytosti.

<br/><br/>Jeho tvář se zakaboní jako nebesa nad námi, ale rychle se zase rozzáří.

<br/><br/>„Teď využívám sílu bouře pro dobré účely,“ zahřmí a plácne mě po zádech. Je to silná rána, a co teprve ten kopanec od statické elektřiny, který ji následuje."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_17_StormSpirit_LocHeroName"		"Storm Spirit"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_18_Sven_LocFieldNotes"		"Jak Sven pochoduje po zkrvavených píscích břehů Úzkého kanálu, pod jeho okovanými botami křupou mušle a prázdné krabí ulity. Už týden se za ním držím dvacet kroků. Jednou jsem mu zamával. Ale nedostalo se mi odpovědi.

<br/><br/>Co však vím: Běží, jako kdyby trestal zemi, že se mu odvážila postavit do cesty. Ve vodě se cítí stejně dobře jako na souši, takže možná bude nějaká pravda na příbězích o tom, že jeho matka byla mořským stvořením. A svůj Vyvržený meč mistrně využívá nejen při boji, ale také při lovu.

<br/><br/>S tím posledním nepřeháním. Na vlastní oči jsem viděl, jak onen meč vrhnul ze sto yardů na sprintujícího jelena a napíchl ho na kmen železobuku. Co víc, ve stromě zůstala šest palců hluboká díra. A vedle Svenova ohně ráno zůstala zase dobře propečená kýta. Součást jeho osobního rytířského kodexu? Nabídka míru? Nebo jenom zkrátka neměl takový hlad?

<br/><br/>Když jsem konečně získal jeho pozornost, pokusil jsem se zapříst rozhovor a zeptat se ho, jestli je doopravdy napůl Meranth. Úkosem se na mě podíval, stoupl si na jedno z mnoha mol lemujících Úzký kanál a v plné zbroji skočil do inkoustově temných vod, aniž by se hladina jakkoli zvlnila.

<br/><br/>„Ano,“ napsal jsem si a zároveň sám sobě pogratuloval k dokončení nejdelšího rozhovoru, jaký kdy kdo se Svenem vedl."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_18_Sven_LocHeroName"		"Sven"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_19_Tiny_LocFieldNotes"		"Sirný vzduch v údolí mezi dvěma menšími horami Vuurcragu mě nutí k prudkému kašli. Snažím se udržet tempo s masivními kroky kamenného obra, který je trochu nepřesně znám jako Tiny nebo Prcek. Jak jdeme, zdá se, jako kdyby pomalu rostl. Moment, neprodlužují se jeho kroky? Vstřebává snad do svého těla okolní kameny?

<br/><br/>„Ano, možná jsem začal jako láva,“ říká v odpovědi na otázku, o které jsem si ani neuvědomil, že jsem ji položil nahlas. „Mohla mě stvořit jedna z těchto sopek. Děkuji ti, maličký,“ zalomozí.

<br/><br/>Prcka jsem našel před několika hodinami, jak na okraji lesa procvičuje vrhání stromů. Když jsem poukázal na zaoblené soustředné čáry na jeho hlavě a vyslovil teorii, že by mohly skrývat vodítko k jeho původu, vypadal zmateně. Tvrdil, že si jich nikdy předtím nevšiml. Když jsem mu přidržel zrcátko, přísahal bych, že se usmál.

<br/><br/>„Jednou jsem vyšplhal na nejvyšší vrchol Vuurcragu. Odtud mělo pohoří stejný tvar jako ty kruhy,“ zamyslel se následně.

<br/><br/>Jak píšu tyto řádky, čím dál tím rychleji mi mizí v dáli. Chytne mě záchvat kašle. „Hodně štěstí, chlapáku,“ zasípám."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_19_Tiny_LocHeroName"		"Tiny"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_1_Antimage_LocFieldNotes"		"Mé dlouhé hledání Antimága mě nakonec nevyhnutelně zavedlo zpět na Ultimyrskou akademii, tedy místo, které by s velkou radostí vypálil do základů včetně všech uvnitř.

<br/><br/>Po ověření totožnosti u očarovaných dveří jsem byl vpuštěn do refektáře a dal jsem se do hledání jednoho ze svých spolehlivějších kouzelnických informátorů. Nepřekvapivě byl prakticky přesně tam, kde jsem ho viděl naposledy: bledě zíral na bezedný džbán medoviny, který se sám doplňuje.

<br/><br/>Aby bylo jasno, tohle je muž, který otevřeně mluví o takřka každém tématu pod sluncem, od zuřících bohů chovajících zášť přes velké kouzelnické války až po fakta o Šíleném měsíci. Jediné, o čem mluvit očividně nechce, je osoba, na kterou se ho opakovaně ptám. Antimágovy čepele schopné sát magii? „Slyšel jsi o těch obřích pavoucích z Hrozivých hvozdů?“ Antimágova práce spočívající v lovení lidí a předávání jich panství Tylerů? „Co kdybych ti řekl, kde sehnat vysoce kvalitní róby za rozumnou cenu?“ Byl Antimág v poslední době někde spatřen?

<br/><br/>Zachvění. Došly mu nápady, jak změnit téma, a tak se mi s náhlým a nejistým vystřízlivěním podíval do očí a řekl: „Nenuť mě o něm mluvit“. Pak se ke mně znovu otočil zády a pokračoval v zírání na svůj džbán medoviny."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_1_Antimage_LocHeroName"		"Anti-Mage"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_1_Antimage_LocPersonaFieldNotes"		"Wei nervózně přecházela sem a tam, když jsem se usazoval ve strohém pokoji jejího mentora v panství Tylerů, ústavu pro zločince-kouzelníky. Zpočátku jsme byli oba zklamaní. Já totiž doufal, že budu konečně moci vyzpovídat Antimága, zatímco ona doufala, že zaklepání na dveře znamená další „zábavnou“ misi dopadnout a zabít uprchlíka. Když jsem však zmínil, že mě poslala Dobromilka, Wei se rozzářila a nadšeně mi řekla, že vždy tajně doufala, že se o ní bude psát. „Ale to tam nepište,“ dodala. Zalhal jsem, že její slova smažu.

<br/><br/>Následný rozhovor s Wei mi přišel jako snaha usměrnit řeku. Příběh o vyvraždění její rodiny rukou loupeživé čarodějky byl náhle přerušen a změnil se v tirádu o přísné dietě, jen aby o chvilku později Wei přešla na anekdotu o svém prvním setnutém čaroději a poté mi začala doporučovat knihu ze sbírky svého mentora, která „rozhodně není tak nudná, jak by se mohlo zdát“.

<br/><br/>Konečně jsem dostal možnost se zeptat, jak ji našel Antimág. „No jistě, to je perfektní příběh pro váš deník!“ Na moment se zamyslela a pak z ní vypadlo: „Promiňte, kde jsme to byli?“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_20_VengefulSpirit_LocFieldNotes"		"„Říkejte mi Shendelzare,“ praví královna Nebeského hvozdu laskavě.

<br/><br/>Přezdívka, pod kterou je ve světě známa, by sice naznačovala jistou posedlost pomstou (pozn. pro čtenáře z dalekých krajů: Vengeful Spirit neboli Mstivá duše), ale království podle všeho vede nadmíru dobře a všichni ji mají rádi. Svůj podíl na tom má nepochybně i fakt, že její předchůdkyně, její sestra Imperia, byla krutá diktátorka. Což je, pokud chcete být populárním vladařem, ideální výchozí pozice.

<br/><br/>Imperia Shendelzaře ještě ke všemu ukradla trůn, servala jí křídla z těla, shodila ji z nejvyšší věže a nechala ji napospas smrti, která by jistojistě přišla, kdyby se náhodou nezjevila bohyně špatnosti a život jí nevrátila.
 
<br/><br/>Tedy, jak se to vezme. Dlouhé roky totiž Shendelzare existovala ve stavu mezi životem a smrtí. Odtud nejspíš pochází ta „duše“ z její přezdívky. A to, odkud pochází ta „mstivá“, už jste si samozřejmě stihli domyslet sami.

<br/><br/>Nyní ovšem Shendelzare žije v míru a ať už ji poháněla jakákoli touha po pomstě, tato touha byla ukojena. Plus vypadá podstatně živěji. Zkrátka a dobře stačilo jedno povstání a jedna královnovražda, a Nebeský hvozd je zase idylickým místem.

<br/><br/>Tedy, jak se to vezme. Pořád ve vzduchu visí záležitost s Nelétavými, kastou ptačích tvorů, kteří Shendelzaře pomohli svrhnout její sestru výměnou za rovné zacházení. Což se děje, ale místy to ještě trochu skřípe.

<br/><br/>Shendelzare si je nicméně jistá, že vše bude v pořádku, dokud bude spravedlivá a férová – jinými slovy nebude jako svoje sestra. „Pomsta mi pomohla získat zpět království, ale nezíská mi zpět jeho lid,“ zakončuje vladařka náš rozhovor."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_20_VengefulSpirit_LocHeroName"		"Vengeful Spirit"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_21_Windranger_LocFieldNotes"		"Stromy kolem vesnice Zaru'Kina jako kdyby se pohybovaly podle Lyraleiny paže. Stejný vánek, který ohýbá větve, mě ovšem také studí, a to tak moc, že se roztřesu.

<br/><br/>„Jejda, promiňte,“ řekne a pokrčí rameny.

<br/><br/>Následně si sundá svůj plášť a nabídne mi ho. Navzdory opodstatněnému váhání přijímat dary od nových „přátel“ si ho chamtivě omotám kolem těla.

<br/><br/>„Ptal jste se, jak mohu milovat vítr, přestože mi bouře zabila rodiče,“ pronese se zvláštní lehkostí. „Musíte pochopit, že sám vítr je mým rodičem, ne oni. Je mi mnohem více matkou, než byla ta, která mě přivedla na svět. Zpívá mi před spaním. Hladí mě ve vlasech.“

<br/><br/>Bez přemýšlení pohne paží a vítr mi vmete do tváře jiskry z táboráku. Ucuknu a ona se se zachichotáním znovu omluví.

<br/><br/>„Matka je dnes nějaká nedočkavá, nezdá se vám?“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_21_Windranger_LocHeroName"		"Windranger"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_22_Zeus_LocFieldNotes"		"Před hospodou U Dlouhých stínů křižují oblohu blesky tak jasné, že je lze zahlédnout i skrz otlučené dřevěné okenice. Bouřka takhle silná může znamenat jen jediné...

<br/><br/>Zeus se zlobí.

<br/><br/>A vskutku, zanedlouho se rozletí dveře a dovnitř nakráčí sám otec bohů.

<br/><br/>„Váš stůl je připraven,“ vyhrkne podlézavě obtloustlý výčepní a už je na půli cesty ke stolu uprostřed místnosti, kde doteď seděli místní štamgasti. Jeden pohled na paprsky elektřiny v očích a na špičkách prstů však stačil pro to, aby si rychle přesedli jinam.

<br/><br/>Zeus se ztěžka posadí na židli, která se prohne pod jeho vahou. Než stačí otevřít pusu, stojí před ním korbel piva.

<br/><br/>„Jak dlouho musím ještě prokazovat svoji cenu, než budu vpuštěn zpět na Olymp?“ zahřmí. Výčepní zamumlá: „Jistě už ne moc dlouho“, ale víc si říct netroufne.

<br/><br/>Zeus přejede pohledem po kypré číšnici, zavrtí hlavou a kopne do sebe celý korbel. To, že neodolal pokušení, je důvod, proč ho jeho žena vyhostila mezi smrtelníky.

<br/><br/>„Čekají na mě další bitvy,“ povzdechne si nahlas a zase zmizí venku v lijáku."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_22_Zeus_LocHeroName"		"Zeus"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_23_Kunkka_LocFieldNotes"		"Vysoké vlny naráží do útesů na západním okraji Rozechvěného souostroví a já si držím bezpečnou vzdálenost od okraje, zatímco nás claddský pasák koz jménem Tarn vede po přilehlé pláni.

<br/><br/>„Všechno se to semlelo támhle,“ říká Tarn a ukazuje daleko na moře. „Démoni se valili po tisících a naše loďstvo mělo co dělat, aby je zastavilo.“

<br/><br/>Jiné flotily by byly v mžiku přemoženy, ujišťuje mě. Ale tahle flotila měla Kunkku. Neochvějný admirál vedl útok proti zdánlivě nepřemožitelné převaze a odmítal se stáhnout nebo kapitulovat, ačkoli ztrácel jednu loď za druhou.

<br/><br/>„Mágové tvrdí, že pomohli, a možná že i jo, ale já bych stejně radši svěřil svůj život do rukou Kunkky,“ povídá Tarn.

<br/><br/>Démoni a pochopitelně ani claddské loďstvo však nemělo sebemenší šanci proti Maelrawnovi, obrovské mořské příšeře, která se vynořila z hlubin a bitvu rázně ukončila. Mnozí říkají, že ta příšera s sebou pak do hlubin stáhla i Kunkkovu loď, ale Tarn si stojí za svým.

<br/><br/>„Za jasných nocí je pořád možné spatřit jeho loď,“ namítá. „A dokud nás tu hlídá, jsme v bezpečí.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_23_Kunkka_LocHeroName"		"Kunkka"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_25_Lina_LocFieldNotes"		"Z oblohy bez jediného mráčku shlíží na Poušť bezpráví neúprosné slunce.

<br/><br/>Linin žhavý blesk právě v mžiku usmažil obrovského škorpiona, kterého jsem si málem ani nevšiml. Voní jako pečený bažant, ale z jeho vzhledu mě přechází veškerý hlad. „Tudy,“ říká Lina, odkopává osminohou mrtvolu stranou a kráčí do ústí jeskyně.

<br/><br/>„Pouštního ještěra jsem poprvé potkala, když mi bylo devět. Považuje se za mého nevlastního šupinatého otce, takže žádné náhlé pohyby, jinak–“ a vyčaruje ohnivou kouli.

<br/><br/>„Rozumím.“

<br/><br/>Zahneme za roh a tam ještěra najdeme, jedna naštvaná zornička hned zaměřená mým směrem. Pak ale mrkne, zavrtí se jako pes a vesele zařve.

<br/><br/>„Už můžete dýchat,“ pobídne mě Lina.

<br/><br/>Pomocí plamenů poté společně vypráví příběhy Lininých největších bitev, obsahově působivé stejně jako samotná pyrotechnická podívaná.

<br/><br/>Následně se ovšem představení zvrhne v Linu vytvářející nelichotivé ohnivé piktogramy své sestry do stěn jeskyně a jde poznat, že je čím dál tím rozčílenější. Potichu se tedy vytratím a děkuji svým rodičům, že jsem neměl sourozence."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_25_Lina_LocHeroName"		"Lina"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_26_Lion_LocFieldNotes"		"„Nasbíral jsem tisíce duší,“ říká démon Azagar z vyvolávacího kruhu, který ho drží na uzdě. „Každý démon musí nasbírat 10 000 duší, aby byl povýšen na arcidémona. A mně chyběly už jenom dvě.“

<br/><br/>Azagar byl svého času jednou ze stoupajících hvězd pekla. Nasbíral nejčistší duše, oklamal pobožné, altruisty i jednoho opravdového svatého. Démonický čaroděj Lion patřil mezi jeho nejcennější úlovky.

<br/><br/>„Vždy bojoval za práva slabších,“ vysvětluje démon. „Ale pokud měl něco raději než konání dobra, byl to obdiv, který za to sklízel.“

<br/><br/>Azagar slíbil Lionovi nehynoucí slávu a uznání, pokud bude plnit jeho rozkazy, a poté pokřivil Lionův smysl pro dobro a zlo, čímž obrátil jeho snahy proti potřebným. Jakmile byla Lionova duše do morku zkažená, Azagar se s ní vrátil do pekla a čaroděje ponechal napospas důsledkům jeho činů.

<br/><br/>„Zrovna jsem si chystal plán, jak zkazit zbožného kněze pro jubilejní 10 000. duši, když v tom se v pekle zjevil Lion a požadoval zpátky tu svou.“

<br/><br/>Jenže jak peklo něco schvátí, už to nenavrátí, a Lion svoji duši nemohl získat zpět. Místo toho se tedy rozzuřil a useknul démonovi paži. Když se poté vydrápal ven z pekla, byl plný hněvu a nenávisti.

<br/><br/>„Věděla jste, že když si kvůli rekonvalescenci vezmete měsíc volna od sbírání duší, vaše počitadlo se vynuluje?“ ptá se Azagar zahořkle. „Protože já to nevěděl.“

<br/><br/>„Takže jsem začal zase hezky od začátku... poslyšte, vypadá to, že vám dochází inkoust. Mohl bych vám sehnat bezedný kalamář. Ale pochopitelně by to něco stálo.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_26_Lion_LocHeroName"		"Lion"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_27_ShadowShaman_LocFieldNotes"		"Mazaný šaman Rhasta natáhl ruce. S mírnou nevolí a více než mírnou skepsí (koneckonců nejsem hlupák) jsem ho za ně chytil. Trollova reputace byla přinejlepším smíšená a já vím, že tihle samozvaní „šamani“ jsou schopnější ve čtení lidí, které chtějí podvést, než v přátelení se s mrtvými. Rhasta zavřel své mléčně bílé oči a začal si broukat melodii.

<br/><br/><i>Teď přijde ten podvod,</i> pomyslel jsem si. Další ztráta času a zlaťáků. Ale jak melodie pokračovala, zachytila se o něco vzadu v mé hlavě. Byla tak povědomá, skoro jako vůně, která přilne k vaší duši a hledá vzpomínku. Rhasta cvaknul jazykem a zeptal se mě na velmi osobní otázku, kterou zde nebudu uvádět.

<br/><br/>Snažil jsem se skrýt svoji reakci, když Rhasta začal mluvit novým přízvukem, jako kdyby někdo, koho jsem kdysi dávno znal, používal k mluvení jeho hrdlo. Poté co on, nebo ona domluvila, Rhasta znovu otevřel oči.

<br/><br/>Smekl klobouk se širokým okrajem a usmál se svým příšerným úsměvem.

<br/><br/>„A teď ta nejlepší část: váš příspěvek.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_27_ShadowShaman_LocHeroName"		"Shadow Shaman"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_28_Slardar_LocFieldNotes"		"Malý zelenodřevní člun, který jsem si zapůjčil od přítele nepřítele mého nepřítele, se chaoticky pohupuje na rozbouřených vlnách Pobřeží stínů, když vesluji proti větru. Vždy to musí být proti větru. Díky, Dobromilko.

<br/><br/>Když tu z vody vystřelí a zpět do ní plácne zelená ploutev. Moje spojka. Jediným baletním saltem se Naga, bývalá strážkyně Potopené pokladnice, vyhoupne vedle mého člunu a požaduje platbu předem. Také opakovaně zmiňuje, že je „momentálně bez druha“.

<br/><br/>Jakmile jí zaplatím (pouze v mincích, dodávám pro jistotu), začne vyprávět o tom, jak se Slardarem jednou pronásledovali Merantha, který ukradl jakousi ohnivou hůl a prchnul s ní do hlubin. To, že hůl byla pod vodou prakticky k ničemu, jelikož nemohla vzplanout, Slithereeny nezajímalo. Šlo o princip.

<br/><br/>Když pak nemilosrdný Slardar Merantha dostihl, vytáhl ho na břeh, špičku hole mu zapíchl do břicha a celý den ho pomalu vařil zaživa.

<br/><br/>„Ten puch byl nesnesitelný,“ syčí Naga obdivně. „Ale Slardar mu musel dát poslední ponaučení, které si vzal do hrobu.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_28_Slardar_LocHeroName"		"Slardar"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_29_Tidehunter_LocFieldNotes"		"Pláže na jih od Doutnajícího Přístavu tvoří míli dlouhý úsek nedotčeného bílého písku protkaný zbloudilými stuhami mlhy, která se sem snáší z přístavu. Když je mlha obzvláště hustá, pohltí i ceduli „ZÁKAZ KOUPÁNÍ“ zapíchnutou poblíž břehu. Pro jistotu tedy rada Doutnajícího Přístavu nařídila, aby byla jedna cedule co pár stop – tohle varování nesmí nikdo minout.

<br/><br/>Tato oblast byla kdysi cílem bohatých cestovatelů, říká Pellen, majitel opuštěného turistického střediska kousek od pláže.

<br/><br/>„Tolik obchodníků sem přicházelo,“ vzpomíná zachmuřeně. „Na týden odpočinku sem brali své rodiny, nebo tady vyjednávali s jinými obchodníky.“

<br/><br/>Jenže pak se objevil Vlnolam.

<br/><br/>Nejprve se zvedly vlny. Pak se ozval první výkřik. A po něm další a další. Kdo byl zrovna ve vodě, byl snadnou kořistí. Někteří na souši dostali šanci na úprk, ale to jen proto, že jich bylo tolik. Vrah z hlubin byl metodický, škodolibý a hravě si turisty klestil cestu.

<br/><br/>„Ta modrá voda? Rudá. Ta bílá pláž? Trvalo měsíce, než vlny vymyly krev z písku,“ říká Pellen. „To bylo před rokem. Od té doby sem už nikdo nepřišel. A možná už ani nepřijde.“

<br/><br/>Narovná jednu z cedulí a povzdychne si: „Pláž, kde se nejde koupat. Ani se jim nedivím.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_29_Tidehunter_LocHeroName"		"Tidehunter"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_2_Axe_LocFieldNotes"		"Ze všech hrdinů, kteří kdy vkročili na pozemskou dimenzi, <span class='strikethrough'>jenom několik</span> <span class='strikethrough'>skoro žádný</span> absolutně žádný se nemůže rovnat Mogulu Khanovi všeobecně známému též jako <span class='strikethrough'>Kat</span> <span class='strikethrough'>Mocný Kat</span> Velký a mocný Kat. A poté, co jsem na vlastní oči viděl jeho <span class='strikethrough'>brutalitu</span> umění, mohu bez váhání napsat, že <span class='strikethrough'>patří mezi nejstatečnější</span> je absolutně nepochybně nejstatečnějším válečníkem všech dob.

<br/><br/>Generál armády Rudá mlha, největší z Oglodů, <span class='strikethrough'>se nezalekne smrti</span> <span class='strikethrough'>se nezalekne smrti, což znamená, že se jí nebojí</span> je stejně tak pohledný, jako je smrtící.

<br/><br/>Je taktéž pozoruhodně kontaktní, co se týče jeho odkazu. Ve skutečnosti by nebylo nepřesné tvrdit, že nejsem opakovaně odrazován od zaznamenání jeho nesčetných úspěchů.

<br/><br/>Mogul mi dále řekl, že se mu líbí ta poslední věta o nesčetných úspěších a chce, abych zdůraznil, že mě vůbec nenutí psát o tom, jak je skvělý.

<br/><br/>Ale je vážně skvělý. Což jsem napsal naprosto dobrovolně."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_2_Axe_LocHeroName"		"Axe"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_30_WitchDoctor_LocFieldNotes"		"„Sháníte léčení? Nebo snad hezkou kletbičku pro bejvalýho milence?“

<br/><br/>Léčitel Zharvakko se šourá po své chýši, která je největší v téhle vesnici kdesi v džunglích ostrova Prefectura. Na zaprášených policích se vrší všelijaké pletené cetky, mrtvé ještěrky a lebky různých velikostí a tvarů. Opravdu spousty lebek.

<br/><br/>„Ať je to co je to, přišla ste za správnym doktorem,“ říká s optimismem, který jsem nečekala.

<br/><br/>Jeho nálada se zkazila, když jsem mu vysvětlila, že jsem nepřišla kvůli léčení nebo kletbám, ale znovu se rozzářil, když jsem dodala, že i přesto nesu zlaťáky – akorát je místo lektvarů vyměním za příběh.

<br/><br/>„Tak vy chcete znát můj příběh? Kolik času máte?“ směje se. „Mám ten nejlepšejší příběh.“

<br/><br/>„Když sem bejval dávno tomu ještě malej smrádek, byl sem rozlámanej a ošklivej. Ale bohové sou milosrdný. Dali mi sílu dát se do pořádku.“

<br/><br/>Zharvakko se narovná, co nejvíce mu to jde (nic naplat, pořád je dosti shrbený a nesouměrný), roztáhne paže, zhluboka a hrdě se nadechne a při tomto pohybu shodí hromadu kostí.

<br/><br/>„Vidíte? Docela dobrý, ne?“

<br/><br/>Jak se mi k nohám kutálí lebka, nemám to srdce ani kuráž mu říct pravdu..."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_30_WitchDoctor_LocHeroName"		"Witch Doctor"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_31_Lich_LocFieldNotes"		"Napadá mě pět způsobů, jak by mohla fungovat bezedná jáma.

<br/><br/>První: tunel skrz naskrz planetou. Druhý: portál do nekonečné prázdnoty. Třetí: brána do zapomnění. Čtvrtý: časová dilatace, kvůli které by pád člověku připadal věčný. Pátý: něco úplně jiného.

<br/><br/>Tak jako tak, když jámu naplníte vodou, dostanete tůň. A když ji uděláte bezednou, dostanete Bezednou černou tůň, kterou nikdo nezná lépe než Lich. Dávno tomu se jmenoval Ethreain, a protože to byl zlovolný mrazivý mág, lidé ho svrhli. Z trůnu a potom do tůně. Strávil rok padáním a poté nespočet dalších let zachycený o výčnělek uvnitř tůně. Takže měl spoustu času na přemýšlení.

<br/><br/>Moje první otázka na něj byla zřejmá: „Je ta tůň skutečně bezedná?“ Zazubil se. Což se dalo čekat, protože jeho obličej tvoří holá lebka bez rtů. I tak to ale bylo znepokojivé.

<br/><br/>„Na to už se mě jednou někdo zeptal. Byl to Anhil? Zvídavý chlapík. Až příliš zvídavý.“ Pak se ke mně naklonil a vesele dodal: „Miluju chuť neomalených geomágů.“

<br/><br/>Zapomeňte na Černou tůň. To Lichova zkaženost je skutečně bezedná."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_31_Lich_LocHeroName"		"Lich"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_32_Riki_LocFieldNotes"		"Ulice Slomu halila mlha a slabé světlo pouličních lamp zanechávalo volné pole působnosti tmavým stínům. Jeho příchod bych ale nezaznamenala ani za jasného poledního slunce a představení přišlo v podobě čepele na mém krku.

<br/><br/>„Proč se po mně vyptáváte,“ zasyčel Riki. „A vyklopte to rychle, nemám celý den na to se rozhodovat, jestli vás zabiju, nebo nechám žít.“

<br/><br/>Slyšela jsem, že armáda, která zavraždila jeho královskou rodinu, se usídlila ve Slomu. Než jsem ale dorazila, těch pár, co přežilo, už z města stihlo utéct. Velmi pomalu (ocel přitisknutá ke krku mi radila, abych svými hlasivkami nepohybovala příliš bezohledně) jsem se tedy svého únosce zeptala, zdali ona série vražd uhasila jeho žízeň po pomstě.

<br/><br/>„Pomsta?“ zeptal se mě překvapeně. „Jaká pomsta? Svoji rodinu jsem neměl obzvlášť v lásce a stejně jsem neměl nárok na trůn.“

<br/><br/>„Jejich vrahy jsem nezabil kvůli pomstě. Zabil jsem je, protože jsem mohl.“

<br/><br/>A s těmito slovy zase zmizel. Ne že by však kromě mého zběsile bušícího srdce existovala jediná stopa, že tu kdy byl."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_32_Riki_LocHeroName"		"Riki"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_33_Enigma_LocFieldNotes"		"V tom kdo nebo co je Enigma, se příběhy různí. Prokletý alchymista, myslící černá díra, ztělesnění propasti. Ani s jedním z toho jsem se příliš netoužil setkat.

<br/><br/>Nejlepším vodítkem mi však byl deník jistého Jovata Kazrana, který mi věnoval syn alchymisty, jenž zešílel.

<br/><br/>„Jsem rád, že se toho můžu zbavit,“ řekl mi skoro omluvně. „Nedoporučuji, abyste to četl.“

<br/><br/>Navzdory jeho varování jsem se o to ale pokusil. A musím přiznat, že jsem z toho nebyl příliš moudrý – většinu totiž tvořily obskurní úvahy o černé magii a ještě ke všemu chyběla poslední stránka. Rozhodl jsem se tedy vyhledat odborníka na tuto problematiku, což mě přivedlo na stopu dalšího alchymisty, jakéhosi Cedrica.

<br/><br/>Jeho laboratoř jsem našel na půdě bez střechy, všude různě poházené knihy a lahve a na kamenné podlaze červenou křídou nakreslené magické kruhy ohraničené vyhořelými svíčkami. Cedric už byl však dávno pryč.

<br/><br/>Slepá ulička, úkol nesplněn. Měla to pro mě být úleva, ale místo toho jsem cítil neklid. Přeci jenom tu byla kniha slibující nesmrtelnost! Naštěstí jsem se včas zarazil, když mi došlo, že bych nebyl první, kdo by se vydal hledat její chybějící stránku..."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_33_Enigma_LocHeroName"		"Enigma"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_34_Tinker_LocFieldNotes"		"I po letech zanedbávání (po stěnách jeskyně stéká tekutina, která se po bližším zkoumání nezdá být vodou) jsou Fialové archivy stále čistší než průměrná keenská chatrč. Vzhledem k tomu, že jsem přišel připraven, se mi podařilo snadno vyhnout obvyklým pastem, které Keeni rádi zanechávají pro zvědavé návštěvníky svého repozitáře vědomostí, ale i tak došlo na několik nepříjemných překvapení. Například na dělovou kouli, před kterou se člověk mohl schovat do postranní chodby záměrně vedoucí přímo do jámy plné ostnů. Nakonec jsem však dosáhl vytouženého cíle a nalezl Boushovy zápisky o tom, co vedlo k takzvané „Katastrofě Fialových plání“... 

<br/><br/>A přestože nejsem žádný vědátor, mám dostatek znalostí k tomu, abych zvládl alespoň částečně sledovat Boushovy myšlenky, a tak jsem se dočetl, že jeho práce dalece přesahovala ostatní Keeny, které jsem měl tu „čest“ potkat.

<br/><br/>Boush očividně ovládl samotné světlo a za pomoci spletitých kovových trubic a orbů ho ohýbal podle své vůle. Tón zápisků se nicméně změnil z extatického na panický, když Boush nevyhnutelně ztratil kontrolu nad svojí novou hračkou určenou pro vytvoření meziplanetárního obranného štítu – světlo se přeložilo samo do sebe a poté znovu a znovu, dokud se jako natažená pružina nevrátilo zpět do původního stavu a nevytvořilo trhlinu mezi naším světem a jiným, podstatně temnějším světem.

<br/><br/>Tím skončil předposlední deník v archivech. Ještě tam však byl jeden a v něm následující záznam: „Meziplanetární obranný štít, pokus druhý“."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_34_Tinker_LocHeroName"		"Tinker"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_35_Sniper_LocFieldNotes"		"Kardel mi odmítl poskytnout rozhovor, dokud si s ním nezahraju jednu hloupou a potenciálně sebevražednou hru. Ač velmi nerad, musel jsem ujít sto kroků a nad hlavu zvednout vytrženou stránku svého deníku s náčrtkem obličeje. Než jsem stihl mrknout, zasvištěla nade mnou kulka a zanechala díru přesně uprostřed provizorního terče.

<br/><br/>„Popojděte dalších sto kroků,“ zakřičel na mě Kardel. A tak jsem z deníku vytrhl další stránku a popošel o kousek dál. Kulka znovu proletěla přímo středem.

<br/><br/>„Ještě dál!“ Popošel jsem. „Ne, pořád moc blízko!“ Sotva jsem Kardela slyšel, natož abych ho viděl, a přesto kulka ani tentokrát neminula.

<br/><br/>Když jsme si později sedli u piva, Kardel se mi svěřil, jak je těžké být Keenem, kterému kvůli nějakému absurdnímu proroctví nikdo nedůvěřuje, a většina lidí ho uznává, jenom když potřebuje někoho odpravit. Se mnou si prý alespoň na chvíli nepřipadal úplně sám."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_35_Sniper_LocHeroName"		"Sniper"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_36_Necrophos_LocFieldNotes"		"Hustá pokrývka hniloby halila malou vesnici Brylswood jako pohřební rubáš. Dýchajíc přes tlustou látku jsem procházela její ulice a hledala někoho, kdo by mi byl schopen říct něco o zkaženém mnichu Rotund'jerovi.

<br/><br/>Nedávno tudy prošel. To bylo očividné z nafouklých mrtvol lemujících ulice. Mrtvoly byly pokryté zčernalými puchýři, z nichž většina popraskala a zem zkrápěla jakousi páchnoucí tekutinou, která odmítá uschnout.

<br/><br/>Někteří z mrtvých vykašlali něco, o čem usuzuji, že je krev. Ostatní měli větší štěstí a zřejmě zemřeli dříve, než nemoc napadla jejich plíce.

<br/><br/>Doufala jsem, že doba uplynulá od Rotund'jerovy návštěvy bude stačit, aby se mor rozplynul, ale přesto jsem se neodvážila na nic sáhnout.

<br/><br/>Nyní je o 24 hodin později a každé zašimrání v krku mě stále přivádí do panických stavů. Kdyby mě však měla postihnout Smrtihlavova nemoc, snad už by to bývala udělala..."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_36_Necrophos_LocHeroName"		"Necrophos"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_37_Warlock_LocFieldNotes"		"„Není tady vítán,“ zabručel Umboldt Tarnath, děkan Ultimyrské akademie.

<br/><br/>Ve své honosné kanceláři, která zároveň slouží jako zdobená knihovna (a také jako vybavená laboratoř), teď děkan přechází sem a tam a nadává na černokněžníka Demnoka Lannika.

<br/><br/>Ten se proslavil jako hlavní kurátor vedoucí oddělení akvizicí Mystických archívů Ultimyrské akademie a jeho uznání dále rostlo, když projevil nebývalé nadání v odvětví magických umění.

<br/><br/>Bohužel projevil také nezdravý obdiv a maniakální posedlost ovládnutím tajemných sil a nespokojen s běžným čarodějnictvím vyhledával obskurní a nebezpečné rituály. Tato posedlost ho nakonec přemohla a svedla na nejtemnější z temných cest.

<br/><br/>„Finálně si vyřezal hůl z ďábelského dubu a vyvolal s ní démona, což je v prostorech akademie <i>více</i> než zakázáno,“ říká Tarnath.

<br/><br/>Nyní prý Lannik píše vlastní knihu, takzvaný Temný grimoár, který podle Tarnatha ukrývá zakázaná kouzla a zlověstná zaklínadla.

<br/><br/>„To je i na Ultimyrskou akademii příliš,“ zasyčí děkan. „Takže ne, není tady vítán. A jednoho dne snad někdo najde odvahu mu to říct.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_37_Warlock_LocHeroName"		"Warlock"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_38_Beastmaster_LocFieldNotes"		"V rozpadajícím se městě Slomu mi stájník přísahá, že Karroch jednou omráčil kance. Ale ne kladivem, svým hlasem.

<br/><br/>„Zakvičel na něj. A tak na něj zavrčel nazpět a kanec už se na víc nezmohl.“

<br/><br/>Nyní je Karroch znám jako „Pán šelem“, ale ta přezdívka se mu prý nezamlouvá. Ptám se, jakou přezdívku by preferoval. Stájník zabručí: „Přítel šelem.“

<br/><br/>Karroch vyrůstal mezi šelmami královského zvěřince, kde nechyběli lvi, opice a ani exotičtější tvorové. „Kdysi jsem tam uklízel,“ přeruší příběh stájník. „Už jste někdy viděl gryfí trus? Možná byste byl překvapený.“

<br/><br/>Jedna ze šelem zvěřince mluvila. Ne nahlas, ale z mysli do mysli, a prosila o svobodu. Král se jí vysmál a nechal ji ztlouct do krve. Karroch se šelmu pokusil vyléčit a v zoufalé snaze o její záchranu se mezi nimi vytvořilo zvláštní pouto.

<br/><br/>V noci, kdy šelma zemřela, se rozlehla zdmi zvěřince píseň smrti, kterou následoval tichý pláč jedné duše. Pak bylo chvíli ticho a po něm se začaly ozývat zvuky pomalého a metodického otevírání klecí všech šelem.

<br/><br/>Král byl dalšího rána nalezen ušlapaný kopyty a rozdrásaný tesáky. Není známo, co před smrtí slyšel, ale podle výrazu jeho tváře to nebylo nic příjemného."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_38_Beastmaster_LocHeroName"		"Beastmaster"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_39_QueenofPain_LocFieldNotes"		"Uldamine, samozvaná historička padlého království Elze, jejíž knihy jsou neobvykle populární, vzhlédla z hromad papíru, ve kterých se nořila, a věnovala mi chladný úsměv.

<br/><br/>V její přeplněné knihovně byl nespočet svazků, z nichž řadu sama napsala. Přebaly ovšem naznačovaly, že nejsou čistě historické.

<br/><br/>„Tak vás zajímá Akasha,“ odsekla mi. „Přisuňte si židli.“

<br/><br/>Když jsem se usadila, vyprávěla mi příběh o Akashe, Královně bolesti, kterou si poslední král Elze nechal vyvolat svými démonology, aby mu působila zakázané rozkoše.

<br/><br/>Obyvatelé Elze byli pobožní a představa toho, že byla za účelem mučení vězňů vyvolána nějaká pekelná bytost, je pobouřila. Když se však dozvěděli, že Akasha byla vyvolána pro mučení krále v jeho komnatách, byli teprve zděšeni.

<br/><br/>„Jeho nářky byly slyšet přes celé království,“ vyprávěla Uldamine a trochu se červenala. „Napsala jsem o tom jednu knížku. Moment, najdu ji.“

<br/><br/>Jak hledala, zmínila, že lidé Elze svého krále nakonec kvůli jeho choutkám svrhli a zabili, díky čemuž byla Akasha osvobozena a nyní šíří muka, kde se jí zachce.

<br/><br/>„Zrovna o tom píšu knihu. Věřím, že to bude trhák.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_39_QueenofPain_LocHeroName"		"Queen of Pain"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_3_Bane_LocFieldNotes"		"Na to, že byla před tisíci let vytesána hluboko do povrchu Rozechvěného souostroví a skryta před nežádoucími zraky pomocí tajemné magie, je katedrála bohyně Nyctashy pozoruhodně prosvětlená.

<br/><br/>Svícny ozařují chodby co pár stop a stěny byly natřeny na bílo, aby světlo lépe odrážely.

<br/><br/>„Tyto zdi bývaly kdysi černé a karmínové,“ šeptá kněžka bohyně Nyctashy. „Tehdy jsme ještě věřili, že strach je pouhou emocí, stavem mysli.“

<br/><br/>Z úst stoupenkyně bohyně strachu jsou taková slova překvapivá, nicméně mají váhu. Nyctasha totiž sice hrůzu stvořila, ale sama si v ní nelibovala.

<br/><br/>„Jednoduše vyzařovala svůj vlastní strach do světa smrtelníků,“ vysvětluje kněžka posvátně. „Ale byl to kontrolovaný strach, který měl účel a nikdy nebyl krutý.“

<br/><br/>Minimálně do té doby, než noční můry bohyně daly vzniknout Děsu, ztělesnění strachu tak mocnému, že ho Nyctasha musela oddělit od své mysli, aby se nezbláznila. A od té doby už nikdy neusnula.

<br/><br/>„Tehdy se strach stal něčím víc,“ otřese se kněžka. „Tehdy se strach stal skutečným.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_3_Bane_LocHeroName"		"Bane"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_40_Venomancer_LocFieldNotes"		"Se zkříženýma nohama sedím v parné zelené mlze Kyselinové džungle ostrova Jidi před náčelníkem Ocotem z kmene Yomoco, zatímco se mladý muž v plášti z peří snaží tlumočit jeho slova.

<br/><br/>„Dříve,“ říká mladík, „Aktokovi lidé tady loupit. Brát syny, brát dcery. Jako oběti. Chtít probudit hadího boha.“

<br/><br/>Náčelník si odplivne do mechu. „Zlý bůh. Pozřít svět.“

<br/><br/>„Ale nyní,“ pokračuje mladík a při mluvení gestikuluje, „mnoho měsíců žádný člověk. My se jít podívat.“ Ohlédne se na náčelníka, který přikývne. „Oni pryč. Celá vesnice. Kosti na zemi, chýše v troskách.“

<br/><br/>Ptám se, jestli to pro ně nebyla úleva. Mladík přetlumočí má slova a náčelník se nevesele zasměje.

<br/><br/>„Vy nerozumět,“ překládá mladík tišším hlasem. „Oni nezemřít. Oni probudit Aktok. My vidět ho plazit ze země. Zelené šupiny. Květy na zádech. Velké ostré zuby. Kapat jed.“

<br/><br/>Náčelník se nakloní blíž, zuby černé od betelu, a zaskřehotá něco ve svém jazyce. Mladík nervózně polkne a teprve poté tlumočí.

<br/><br/>„On odplazit pryč. My doufat, že on nevrátit zpět. Ale Aktok být živý.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_40_Venomancer_LocHeroName"		"Venomancer"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_41_FacelessVoid_LocFieldNotes"		"Vzhledem k tomu, jak málo víme o bytostech z odlehlé říše Claszureme, jsem se rozhodla Faceless Voida studovat z bezpečné vzdálenosti. Na druhou stranu, když je váš subjekt znám jako Faceless Void, Beztvář nebo Darkterror, není úplně snadné určit, co (a jestli vůbec) je bezpečná vzdálenost.

<br/><br/>Naštěstí, nebo možná naneštěstí, jsem ale neměla moc na výběr. Stopovala jsem ho pod hustými korunami džunglí Fellstrathu... den? Pět dní? Těžko říct. Ale vždy, když jsem zahlédla jeho hrůznou postavu, mé nohy ztěžkly, jako kdyby byly z olova, zatímco on nespoután pokračoval dál.

<br/><br/>Občas se mi podařilo dostat blíž a pořádně si ho prohlédnout, ale v tu ránu se přesunul dvakrát tak daleko.

<br/><br/>Jednou jsem dokonce vlivem nějaké zvláštní síly úplně ztuhla a on se přikradl, aby si mě očichal. Díky bohům se nezdálo, že mě považuje za hrozbu, a tak jenom naklonil hlavu, odshora dolů si mě přeměřil svým beztvářným pohledem a zase odešel.

<br/><br/>Po tomto setkání jsem se však rozhodla, že ho přestanu stopovat. Darkterror je zkrátka jednou z těch záhad, které je nejlepší nechat nevyřešené."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_41_FacelessVoid_LocHeroName"		"Faceless Void"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_42_WraithKing_LocFieldNotes"		"V klenuté knihovně Qaldinu Aldric Trnovec listuje stránkami obrovského svazku, až konečně nachází, co hledal.

<br/><br/>„Tady to je,“ říká a pobaveně ukazuje na text. „Hrůzné, viďte?“

<br/><br/>Prentiss, historik znalý v příběhu legendárního krále Ostariona, nalezl stránku s kresbou jeho hradu z kostí, na které jde vidět vysoké pilíře z holenních kostí nahoře zdobené kruhy z lebek. Velikost hradu napovídá, že materiály musely poskytnout desítky tisíc lidí, a něco mi říká, že to neudělaly dobrovolně.

<br/><br/>„Ostarion chtěl vládnout všemu. Ale co víc, chtěl vládnout všemu navěky,“ říká Trnovec. Ambiciózní chlapík. „Jeho hrad byl zároveň pevností a zároveň varováním.“

<br/><br/>Za tímto účelem král podstoupil zakázaný rituál a za pomoci duší svých nepřátel i svých poddaných se navždy připoutal k říši, ne však jako člověk, nýbrž jako přízrak.

<br/><br/>„Není sice docela živý, ale je dostatečně živý... pro své pohnutky,“ uzavírá Trnovec. „Jeho království padlo, ale on je stále někde tam venku a požaduje věrnost, nebo smrt. Nebo častěji obojí.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_42_WraithKing_LocHeroName"		"Wraith King"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_43_DeathProphet_LocFieldNotes"		"„Otec byl mezi posledními, kdo dostali výklad od Krobelus,“ zaskřehotá stará vévodkyně, zatímco vcházíme do zdobeného slunného pokoje. Když se vévodkyně sesune do křesla, mladá služka jí nalije čaj.

<br/><br/>Krobelus byla věštkyně pro nejbohatší klientelu, která byla obdařená schopností nahlédnout za závoj oddělující život a smrt, a z těchto cest přinášela zkazky o budoucnosti.

<br/><br/>„Mému otci řekla o temnotě, která ho za dva roky pohltí,“ vzpomíná vévodkyně. „Jenže on byl zdravý. A arogantní.“ Zeptal se tedy věštkyně, proč, když je tak zručná v prorokování osudů ostatních, nikdy nezjistila ten svůj.

<br/><br/>To se ukázalo jako nevhodná otázka, jelikož to byla ta jediná, na kterou Krobelus neznala odpověď. Celé roky se vysmívala smrti a prodávala tajemství zpoza závoje za velké peníze, ale když obrátila pohled na sebe, vysmála se smrt jí. Její osud jí byl skryt.

<br/><br/>A tak závoj překročila a obětovala svůj život k rozlousknutí jeho tajemství. Smrt ji ovšem odmítla. Znovu a znovu byla vracena zpět do světa živých, s každým dalším vzkříšením slabší a pozměněná, ale poslední odpočinek jí nebyl dopřán. A poslední odpověď jakbysmet.

<br/><br/>„Otcův osud se nakonec naplnil,“ zasípá vévodkyně. „Neboť Krobelus už smrt nepředpovídá. Ona ji přináší.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_43_DeathProphet_LocHeroName"		"Death Prophet"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_44_PhantomAssassin_LocFieldNotes"		"Ohmatávám chladné kamenné zdivo kaple. Žádné spáry. Zajímavé. Můj doprovod, matka představená v těžkém válečném rouchu, říká, že mluvit s Mortred, nebo s jakoukoli jinou Zahalenou sestrou, je zakázáno. Naznačuje, že odmítnutí je laskavost, a že kdybych zůstal, nemůže ručit za to, co by mi Mortred mohla udělat.

<br/><br/>Bezva. Dva měsíce sbírání stop, probírání se fámami, obtěžování nelítostných vůdců cechů vrahů (poznámka: tohle zrovna nebylo moc přínosné), a moje možnosti jsou vzdát to, nebo být zavražděn. Říkám matce představené, že to risknu.

<br/><br/>Najednou se matka představená rozmaže a z pulzující siluety vystoupí Zahalená sestra, kterou jsem hledal.

<br/><br/>Přesto trochu nadskočím.

<br/><br/>„Věštba smrti nevyřkla tvé jméno,“ ujišťuje mě.

<br/><br/>„Dobré vědět,“ říkám a snažím se vynutit úsměv.

<br/><br/>„Nyní... se mě můžeš zeptat na jedinou otázku.“

<br/><br/>A tak se jí zeptám na její začátky.

<br/><br/>To, jak byla řádem odvedena od svých rodičů, už si pamatuje jen stěží – její dětství bylo především nekonečným cyklem bojování, meditování a zlepšování se. Podrobnosti o rituálech zasvěcení přeskočí, ale se slabým úsměvem přizná, že ve dvanácti letech byla nejmladší vražedkyní, která si oblékla závoj.

<br/><br/>Její první oběť? To je tajemství, které zná jen ona a mrtvola. Její druhá oběť? Povýšený král Bílého jezera. Nikdy jste o něm neslyšeli? V tom je ten vtip.

<br/><br/>Než však mohu zkusit další otázku, je zpátky matka představená.

<br/><br/>Safra, měl jsem to čekat."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_44_PhantomAssassin_LocHeroName"		"Phantom Assassin"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_44_PhantomAssassin_LocPersonaFieldNotes"		"V uličce byl cítit vyhořelý lampový olej a šafrán – takový ten zápach, který zůstává v nose. Dlažební kostky byly stále potřísněné krví, ale obchodníkovo tělo už revtelští strážní stihli odklidit.

<br/><br/>Na krku jsem ucítil chladnou čepel. „Kdo to udělal?“ dožadoval se tichý a naléhavý hlas někoho, kdo nemá zájem se vybavovat.

<br/><br/>Zamrkal jsem. „Vím jenom to, co vidím.“ Ukázal jsem na krev rozstříknutou do úhledných obloučků. „Dvoustranná čepel. Svědek zahlédl zahalenou postavu. A stalo se to nejpozději před hodinou.“

<br/><br/>Čepel se stáhla a ze stínů vystoupil štíhlý muž. Jeho oči mi přejely po obličeji. Slabě přikývnul. „Tak to se nemohla dostat daleko.“

<br/><br/>Vydechl jsem, a než jsem se znovu nadechl, byl pryč. Žádné kroky, žádný vánek, jenom tíha nepřítomnosti a pocit, že ať už ho sem dovedl jakýkoli kalkul, rovnice bude pokračovat prolitím další krve."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_45_Pugna_LocFieldNotes"		"Klášter leží v troskách a jeho zčernalé trámy se rýsují proti obloze. Proplétám se popelem a do sešitu si zapisuji své poznatky.

<br/><br/>Posměšný smích mě zastaví uprostřed myšlenky. Vzhlédnu a spatřím kostnaté zjevení oděné do zeleného plamene a vznešeného roucha, oči zářící zlomyslnou krutostí.

<br/><br/>Zachvátí mě panika. „Ty... musíš být–“ 

<br/><br/>Zjevení mi vytrhne z ruky sešit a se zaujetím dítěte trhajícího křidélka mouše začne listovat mými zápisky a náčrty. Stránky divoce šustí, dokud nenajde texty o nedalekých vesnicích a místních zvěstech, které mě při hledání Pugny zavedly na tohle místo. Teď když jsem ho našel, lituji, že jsem se do toho vůbec pouštěl.

<br/><br/>Pugna se ještě víc zašklebí a s rozmarným švihnutím spálí stránky týkající se jeho lokace, načež sešit nedbale odhodí a z ruky mi vytrhne brk. „Moje!“ zasměje se a zmizí.

<br/><br/>Rychle posbírám zbytky svého notýsku a opřený o sežehnutou zeď si začnu vše zapisovat pomocí uhlíku."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_45_Pugna_LocHeroName"		"Pugna"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_46_TemplarAssassin_LocFieldNotes"		"Rozrušený léčitel na mě mává, abych za ním rychle šel do zdobeného pokoje hospice.

<br/><br/>„Jeho síly mizí,“ lapá po dechu. „Neztrácejte čas.“

<br/><br/>Moje pověst mě očividně předchází.

<br/><br/>Bývalý vévoda Uhatu sedí opřen o polštáře ve veliké posteli s nebesy, dychtivý vyprávět svůj příběh.

<br/><br/>Nenasytná touha odhalovat tajemství ho zavedla až k mistrovskému kodexu, který je údajně schopen odemknout dveře k veškerému vědění. Bohužel zvěsti o jeho cestě za poznáním přilákaly pozornost někoho dalšího, a když byl uprostřed zaříkadla otevírajícího bránu k odpovědím na všechny otázky vesmíru, jeho spánek protnula Lanayina psionická dýka. Její páni nařídili vraždu, ale výměnou za vévodovy znalosti vyjednala kompromis.

<br/><br/>Vymaže dostatečný díl mysli, aby byl považován za mrtvého, ale ve skutečnosti se z něj stane varování: jednou za den se probudí s nutkáním podělit se o svůj tragický příběh. Tedy to jediné, co mu v mysli zůstane.

<br/><br/>Vévodovy oči ztratí jiskru, a přestože stále dýchá, nehybný se zhroutí do postele.

<br/><br/>Alespoň vypadá pohodlně..."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_46_TemplarAssassin_LocHeroName"		"Templar Assassin"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_47_Viper_LocFieldNotes"		"Vytrvalé mrholení se ze všech sil snaží vyléčit doutnající pozůstatky stromů. <i>Kap, psst. Kap, psst.</i> Stejný zvuk pokaždé, co kapka dopadne na zářící zelený pahýl tisíciletého jilmu.

<br/><br/>Revírník Arrol vytáhne z kapsy měďák a hodí ho do roztavené hmoty. Okamžitě zmizí v obláčku jedovatého plynu.

<br/><br/>„Já vám říkal, že je to síla,“ zasměje se. V hrozivém údivu zahvízdnu. Právě stojím tváří v tvář prozatím poslednímu kyselinovému útoku podzemního draka jménem Viper.

<br/><br/>Obyvatelé lesa, od těch žijících vysoko v kopcích až po ty skryté v nezmapovaných temných akrech, dali dohromady své zásoby a najali revírníky, aby draka zneškodnili. Viper totiž, poněkud netrpělivě a násilně, požadoval, aby ho lesní lidé začali uctívat. Snahy revírníků však prozatím přišly nazmar, protože když s mečem a šípy stojíte proti bestii vylučující korodující toxiny, nepřekvapivě vám chybí ty správné karty.

<br/><br/>Zeptám se, jestli už ho zkusili uctívat. Za to si vysloužím pohled od Arrola, který omylem vyhodnotím jako známku toho, že mě neslyšel, a tak se zeptám znovu, což následuje pohled, který už bezchybně určím jako „slyšel jsem tě až moc dobře“. Mrholení se naštěstí změní v regulérní déšť a oba se rozeběhneme směrem ke zbývajícím stromům."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_47_Viper_LocHeroName"		"Viper"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_48_Luna_LocFieldNotes"		"„Vidím, že s Novou už jste se seznámila,“ říká opřilbená bojovnice, když vychází ze Stříbřitých lesů a její hvězdice se třpytí ve viditelných záblescích načervenalého měsíčního svitu.

<br/><br/>Seznámila. Ta obrovská kočkovitá šelma mě přitiskla ke stromu, a vsadím se, že by mě zvládla spořádat na dvě sousta. Na tři, pokud by si mě chtěla vychutnat.

<br/><br/>„Uveďte svůj záměr a buďte upřímná“, varuje mě Luna. „Bohyně pozná, pokud budete lhát.“

<br/><br/>Pokouším se nadechnout navzdory tomu, že mám na hrudi kočičí tlapu těžkou jako kovadlina, a nakonec ze sebe dostanu krátké vysvětlení, že jsem tu kvůli jejímu příběhu. Svit měsíce se změní z načervenalého na stříbrný a kočka o mě, díky bohům, ztratí zájem a stáhne se. Ne však moc daleko.

<br/><br/>Luna se rozpovídá o tom, že bývala velkou válečnicí, ale její armáda byla zdecimována. Když se poté bezcílně potulovala, na pokraji smrti a hladem dohnaná k šílenství, bohyně Měsíce Selemene vyslala Novu, aby ji otestovala. A Luna zkouškou evidentně prošla.

<br/><br/>„Když jdu nyní do války, je to v Jejím jménu,“ říká s úctou. „Když nyní prolévám krev, je to v Jejím jménu.“

<br/><br/>Po těchto slovech naskočí Nově na hřbet a společně zmizí v lese. Selemene ji možná zachránila před smrtí hladem, ale šílenství jí možná zůstalo."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_48_Luna_LocHeroName"		"Luna"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_49_DragonKnight_LocFieldNotes"		"Sir Davion zvaný Statečný. Sir Davion zvaný Moudrý. Sir Davion zvaný Ušlechtilý. Musí být obtížné být rytířem, kterého všichni tak milují. A přestože sám Davion pozornost nevyhledává, nemohl jsem si nevšimnout pousmání, když se místní děvčata postrkovala, aby si ho mohla prohlédnout.

<br/><br/>Jeden titul ho však vážně popudil: sir Davion zvaný Drakobijec. Přišlo mi to skoro až absurdní. Není přeci znám hlavně proto, že skolil nechvalně proslulého draka Slyraka? Nenosil snad šupiny svých soků?

<br/><br/>Falešná skromnost na mě neplatí, a tak, když se svojí družinou cestoval do Hauptstadtu, na rovinu jsem se ho zeptal. A tehdy jsem poprvé uviděl, že ve svých očích není sám. Zabitím Slyraka nepřijal jenom nezměrnou dračí sílu, ale také nepraktickou <i>empatii</i> vůči svému největšímu nepříteli (nepraktickou, pokud jste slavný drakobijec).

<br/><br/>Znamená to, že by se vzdal zabíjení draků? Ne nutně. Slyrak se totiž nepřátelil se <i>všemi</i> dalšími ještěry a podle všeho jich celou řadu nenáviděl a má s nimi nevyrovnané účty. S Davionem se tak nejspíš jenom dohodli..."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_49_DragonKnight_LocHeroName"		"Dragon Knight"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_4_Bloodseeker_LocFieldNotes"		"Jak praví rčení: „Kde spatříš Iczoxtoteca, tam prolévá krev Strygwyr.“

<br/><br/>Pochopitelně jenom další Lovci kostí mu říkají Strygwyr. Nepřátelé mu většinou říkají Bloodseeker nebo Rozparovač. A přátelé? Inu, těch moc nemá, takže těžko hádat.

<br/><br/>Teď každopádně sleduji velkého ptáka Iczoxtoteca, jak plachtí směrem ke skupince oglodských žoldáků, které Bloodseeker masakruje. Tohle je moje šance na setkání tváří v tvář. Nebo alespoň tváří v poloviční tvář.

<br/><br/>Rozparovače doženu, když zrovna seká jednoho Ogloda na dvě úhledné a až podivně totožné hromádky a jeho mystická zbroj odsává každou karmínovou kapku. Polknu. „Byl jste vždy, ehm, takový?“

<br/><br/>Poprvé si mě všimne. A k mému překvapení odpoví.

<br/><br/>„Trhanci si žádají krev,“ odpovídá a lapá po dechu. „Musím ji poskytnout, jinak si ji vyberou od mého lidu.“

<br/><br/>Couvnu o pár kroků. Nemusíte totiž mít žízeň po krvi, abyste poznali někoho, kdo ji očividně má. Naštěstí si zrovna v tu chvíli všimne dalších žoldáků utíkajících zpátky do tábora. Naštěstí pro mě, ne pro Oglody.

<br/><br/>Jak se do nich Rozparovač pustí, já beru nohy na ramena, protože později bych takovou šanci už nemusel dostat."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_4_Bloodseeker_LocHeroName"		"Bloodseeker"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_50_Dazzle_LocFieldNotes"		"„Nejsem monstrum,“ ujišťuje mě Dazzle.

<br/><br/>Našla jsem ho shrbeného nad tělem umírajícího jelena ve stinném lese asi míli od mlhavých lesů Tomo'kan.

<br/><br/>„Říkají, že mě Nothl zkazila. Ale jediné, co udělala, je, že mi ukázala moji ideální podobu,“ funí rozhořčeně.

<br/><br/>Dazzle byl teprve chlapec, když se podrobil zrádnému rituálu umožňujícímu cestu do říše Nothl. Stařešinové řádu Dezun, kteří na rituály dohlíželi, ho před cestou varovali. Byl příliš mladý a nezkušený. On sám však trval na tom, že je připraven, a tak nakonec svolili. A když stařešinové utěšovali Dazzlovu matku oplakávající jistou smrt svého syna, on se k úžasu všech vrátil.

<br/><br/>„A vůbec, udělalo by monstrum tohle?“

<br/><br/>Jak to dořekl, z ruky mu vyšlehl lososově zbarvený záblesk světla a proběhl jelenem. Ten se okamžitě postavil na nohy a zavrtěl hlavou, jako by se chtěl zbavit zlého snu.

<br/><br/>Ty příběhy musí být mylné, pomyslela jsem si, ale pak se Dazzle zasmál a z druhé ruky mu vyšlehl bílý paprsek, který jelena znovu srazil k zemi. Možná na těch příbězích něco pravdy je..."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_50_Dazzle_LocHeroName"		"Dazzle"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_51_Clockwerk_LocFieldNotes"		"S každým tikajícím přístrojem, ke kterému jsem se v jeho dílně hrůzy přiblížil, jsem od Rattletrapa dostal stejné varování: „Nesahejte na to!“ Vysvětlil jsem mu tedy, že nejsem hlupák a ani by mě to nenapadlo, ale zároveň jsem chápal, že jeho varování jsou jakousi formou chlouby zahalené do obav.

<br/><br/>Vzhledem k počtu děsivých smrtí připisovaných Clockwerkovi je jeho sebejistota navíc zasloužená, a když jsem se zeptal, zdali jsou ty skvrny na vynálezech a kolem nich krví, nebo rzí, jenom se na mě usmál a přikývl, jako kdyby ta otázka měla být řečnická. V ten moment jsem si uvědomil, že jiné testovací subjekty možná nedostaly stejné varování jako já.

<br/><br/>Ne, Rattletrapa nezajímá, kolik nevinných lidí přijde o život v jeho dílně, ale moc dobře ví, že to ne vždy pomůže už tak chatrné pověsti Keenů.

<br/><br/>„Poslední, co potřebuju, je, aby se tady zjevila banda vesničanů s pochodněma a vidlema,“ zabručel. „Stěhování všech těch křápů dá zabrat.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_51_Clockwerk_LocHeroName"		"Clockwerk"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_52_Leshrac_LocFieldNotes"		"Říká se, že skutečná moudrost je, když víte, že nic nevíte. Co ale potom je, když víte, že víte příliš mnoho?

<br/><br/>Takovou kletbu podle legendy nese bývalý filozof Leshrac, který ve snaze odhalit tajemství přírody nahlédl do chronoptických krystalů – prokletých kamenů sloužících jako okno do prvopočátku veškerého stvoření.

<br/><br/>To, co Leshrac uzřel, bylo natolik zvrácené, že to rozdělilo jeho mysl na dvě části a nyní jeho vědomí existuje na pomezí rovin, jedna část zlejší a nemilosrdnější než druhá.

<br/><br/>Leshracovi je přezdíváno „zmučená bytost“, a i když to může znít přehnaně dramaticky, kdo se s ním střetl a přežil, může dosvědčit, že to není titul ani trochu nadnesený. Naopak, prý je to spíše diagnóza.

<br/><br/>Co víc, znalosti Leshraca nedovedly k šílenství, jak se někdy může stát, ale učinily ho krutým. Protože když už musí znát hořkou pravdu, která otrávila jeho mysl, je přeci spravedlivé, aby s ním bolest sdíleli i ostatní."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_52_Leshrac_LocHeroName"		"Leshrac"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_53_NaturesProphet_LocFieldNotes"		"Při vstupu do Zmařeného lesa si nejde nevšimnout řady cedulí.

<br/><br/>„Požaduje, abyste po sobě nic nezanechali.“ píše se na jedné. „Požaduje, abyste nic nekáceli.\" stojí na druhé. „Požaduje, abyste nic netrhali.“ varuje třetí.

<br/><br/>Ty cedule neříkají návštěvníkům, aby nevstupovali do lesa, jenom jim připomínají, aby si dávali pozor a nepáchali zbytečné škody. Jinde by podobné vzkazy nejspíš rozvěsil místní stařešina, který se bojí o svůj pozemek, ale tohle je Zmařený les, místo daleko od jakékoli civilizace, a ještě ke všemu plné pokroucených a děsivých stromů. Jenom hlupák by pokoušel štěstí a cedule nerespektoval – a já hlupák nejsem.

<br/><br/>Opatrně jsem tedy vstoupil do lesa a zanedlouho jsem nepřekvapivě narazil na karavanu hlupáků. Jejich mrtvoly byly omotané šlahouny vinné révy tlustšími než mé nohy. Prstovité větve svíraly jejich sekyry, navždy zapíchnuté do mechem porostlých krků, a z úst jim rašily houby.

<br/><br/>Popadl jsem kus dřeva, spěšně načmáral čtvrtou ceduli a umístil ji poblíž karavany: „Prosím, respektujte cedule.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_53_NaturesProphet_LocHeroName"		"Nature's Prophet"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_54_Lifestealer_LocFieldNotes"		"Drom, přezdívaný Řezník z Mohylového údolí, je mohutný muž s přísným obočím a boxerským zploštělým nosem. Přesto se vrtí a jeho vypoulené oči těkají po špinavé vězeňské cele.

<br/><br/>„Jak je někdo poslanej do žalářů Devarque, už nevyleze,“ říká. „No a já si takhle sedím ve svý cele, když slyším nějakej hluk. Vykouknu ven a vidím, jak se hlídači vražděj navzájem. Všichni vězni začneme jásat, protože už bylo načase, aby jim někdo ukázal. Jenže pak to ztichne. A najednou uvidím TO.“

<br/><br/>Hlídač v jakémsi transu otevřel dveře cely a v mžiku byl roztrhán na kusy.

<br/><br/>„Ta věc byla velká, ale hlavně byla DLOUHÁ. Jeden zub vedle druhýho. Kosti, kde bych čekal kůži. Oči, ze kterejch koukalo zlo,“ dopoví Drom a polkne.

<br/><br/>Dalšího rána přišel vězeňský kaplan pronést své kázání. Když se z masakru pozvracel, usoudil, že muselo jít o boží trest.

<br/><br/>„Jenže žádnej bůh, kterej by tohle dopustil, nestojí za modlení,“ otřese se Drom.

<br/><br/>Kaplan ovšem také usoudil, že se jedná o znamení, a přeživším vězňům nabídl svobodu. Jediný Drom zůstal.

<br/><br/>„Dokud je ta věc někde venku, já zůstanu tady.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_54_Lifestealer_LocHeroName"		"Lifestealer"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_55_DarkSeer_LocFieldNotes"		"„Ještě jednu partii,“ naléhá Ish'Kafel známý také jako Dark Seer nebo Temný věštec.

<br/><br/>Právě mě vyzval na čtvrté kolo jakési strategické hry, ve které proti sobě hráči bojují pomocí replik armád. První tři kola jsem prohrál tak rychle, že se divím, že to velkého válečného stratéga jako jeho vůbec bavilo.

<br/><br/>„Válka není o zábavě,“ kárá mě, když se zeptám. „A bystrá mysl dokáže odhalit nové strategie, i když stojí proti velmi omezené mysli.“

<br/><br/>Hmm. Když už nic jiného, hraní té hry ho alespoň uklidňuje, a jak posouváme figurky po bojišti a já prohrávám, on vypráví o své minulosti.

<br/><br/>Než získaly schopnost ovládat energii, musely prý děti z jeho domovské sféry nejprve ovládnout svá těla. Sám Ish'Kafel se naučil řadu bojových umění a vyhrál celoříšský bojový festival nazvaný „Lekel D'vit“ (volně přeloženo jako „Všichni proti všem“). Což je důvod, proč zřídkakdy používá proti svým nepřátelům fyzickou sílu. „Nebylo by to fér,“ říká s úšklebkem.

<br/><br/>Kromě toho mu přijde, že je uspokojivější nepřítele přechytračit než ho umlátit.

<br/><br/>„Nechal jste nehlídané levé křídlo, a tím učinil svoji armádu zranitelnou,“ říká, zatímco obchází mého generála diagonálními kleštěmi s jižní kavalerií, na kterou už jsem stihl úplně zapomenout.

<br/><br/>„Ještě jednu partii.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_55_DarkSeer_LocHeroName"		"Dark Seer"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_56_Clinkz_LocFieldNotes"		"Jenom dehtem zamořené místo jako Haven může zplodit tvora jako Clinkze, a jenom místní obyvatelé ho mohou milovat. Bujný les posetý černými kalužemi mi připomíná dřímajícího boha uvězněného ve stavu jakési kosmické puberty – neustále se měnícího, ale nikdy nezměněného.

<br/><br/>Bylo by snadné předpokládat, že toto místo je ve válce samo se sebou, ale kromě toho, že vám zničí boty, když si nedáte pozor, Haven nalezl podivnou rovnováhu.

<br/><br/>Je pak ironií osudu, že právě kvůli obraně této rovnováhy Clinkz navždy stojí na prahu mezi životem a smrtí, a historky vypráví o démonovi, který si libuje v odpravování nevinných cestovatelů ohnivými šípy do hrudi.

<br/><br/>Nic jiného jsem ostatně ani nečekal, a pro jednou musím uznat, že jsem se mýlil. Clinkz není žádný démon. Naopak, jednoho démona zabil a byl přitom upálen zaživa. Respektive stále je upalován zaživa, neboť odměnou za vyhnání démona mu měl být život věčný. A tak je nyní bdělým ochráncem, jehož planoucí hlava je zároveň varováním pro všechny, kdo chtějí ublížit Havenu, a zároveň majákem naděje pro všechny, kteří ho nazývají domovem."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_56_Clinkz_LocHeroName"		"Clinkz"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_57_Omniknight_LocFieldNotes"		"Zařadil jsem se do roztroušené karavany poutníků plahočících se k vysokým útesům Emauracu, kde sídlí kněží Vševědoucího. Cesta mě stála týdny času, pár dobrých sandálů a polovinu poháru mé trpělivosti, ale odměnou za ni měly být informace o hrdinovi, jehož svět zná jako Omniknighta Puristu Hromohněva.

<br/><br/>Konečně se na obzoru vynořily strmé rozeklané skály poseté jeskyněmi připomínajícími z dálky stovky bdělých očí. Hierofanti přivítali prosebníky v jeskyních, kde doufali, že obdrží vidění. Já se mezitím přikradl k mladšímu knězi a zeptal se na Omniknighta.

<br/><br/>„Přišel s otázkami,“ vzpomínal kněz. „Byli jsme připraveni svrhnout ho do jámy obětování.“

<br/><br/>Poté, když vycítil můj pohled, rychle pokračoval: „Jako každého pochybovače. Jenže z něj začalo vyzařovat svaté světlo a my poznali, že byl vyvolen samotným Vševědoucím.“ Prohlédl si mě a trochu se zamračil. „Pokud máte další otázky, mohu vám zajistit prohlídku jámy obětování.“

<br/><br/>V ten moment jsem si uvědomil, že už toho o Omniknightovi vím dostatek. Usmál jsem se, poděkoval knězi za jeho čas a kvapem se ztratil."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_57_Omniknight_LocHeroName"		"Omniknight"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_58_Enchantress_LocFieldNotes"		"S Aiushthou jsem se poprvé setkala na rozlehlé mýtině v hlubinách Stříbřitých lesů, na skrytém místě, které bych nikdy nenašla, kdyby mě sem nepřivedl zvěřinec jejích pomocníčků.

<br/><br/>„Doneslo se ke mně, že mě hledáte,“ řekla. Její hlas byl příjemný a okamžitě mě uklidnil. „Vyslala jsem své přátele, aby vám ukázali cestu. Čeho si žádáte?“

<br/><br/>Její lesní přátelé zaštěbetali, zaskřehotali a zavyli v euforické úctě. Slyšela jsem, že Zaříkávačka dostává své přezdívce a je schopná ovládat bytosti se slabší myslí, ale vidět na vlastní oči, jak dokonale okouzlila všechna ta zvířata, bylo stejně zvláštní.

<br/><br/>„Přeji si sepsat vaše činy,“ řekla jsem s úklonem. „Pro budoucí generace.“

<br/><br/>Vřele se usmála a její zpěvný hlas znovu zaplnil mé uši.

<br/><br/>„Můj příběh je dlouhý a nepodstatný,“ zavrkala. „Zato příběhy tvorů kolem nás, ty stojí za poslech.“

<br/><br/>A samozřejmě měla pravdu. Je přeci chytřejší než nějaká pokorná písařka. Paní je nejchytřejší ze všech."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_58_Enchantress_LocHeroName"		"Enchantress"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_59_Huskar_LocFieldNotes"		"Protože jsem byla varována před nebezpečími Skučícího hvozdu (mimo jiné ogři, zlovlci a pekelníci), dvakrát mě netěšilo, že musím Huskara stopovat právě tam.

<br/><br/>Sám Huskar byl naštěstí přátelštější, než jsem čekala. Shrben nad plápolajícím ohněm se zdál skoro až netrpělivý, až se bude moci podělit o své jídlo a o svůj příběh. Jak nicméně začal vyprávět o svých cestách, přepadla nás smečka hladových vlků. 

<br/><br/>Zatímco kolem nás kroužili, říkala jsem si, že tohle bude má poslední zpráva. Osamělý bojovník, bez ohledu na to, jak zdatný, se nemůže rovnat tuctu obřích bestií, a když na něj první z nich skočila, byla jsem si jistá, že to máme spočítané.

<br/><br/>Jenže jak se vůdce smečky zakousl do Huskarova ramene, berserkerovy svaly se zavlnily a natáhly. V mžiku byl vlk odkopnut přes celou mýtinu. Další se vrhl na mě, ale jeho hrdlem s alarmující rychlostí projela Huskarova obsidiánová dýka.

<br/><br/>Ostatní vlky to však neodradilo a jeden za druhým se pouštěli do zdánlivě vyhraného boje. Berserkerův vztek se ovšem s každým zraněním jenom násobil.

<br/><br/>Než se poslední vlk ztratil někde v mlází, Huskar stál na mýtině celý od krve, ale zdál se silnější než předtím. A jak se v jeho očích zaleskl vztek, raději jsem se také ztratila."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_59_Huskar_LocHeroName"		"Huskar"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_5_CrystalMaiden_LocFieldNotes"		"Ledovec Modré srdce je i za nejlepšího počasí mrazivý, ale Rylai činí jeho větrem ošlehaný hřeben ještě chladnějším.

<br/><br/>„Poslala tě moje sestra?“ ptá se. V oku má milou jiskru, ale její hlas je ostrý jako břitva. Nedokážu určit, jestli se jí líbím, nebo mě chce zabít. Nebo obojí.

<br/><br/>„Samozřejmě že ne,“ odpoví sama sobě a zahihňá se. „Kdyby tě poslala moje sestra, už by ses mě pokusila zabít.“

<br/><br/>„A pak bych musela zabít já tebe.“

<br/><br/>Její hlas je teď zpěvný, ale její jasně modré oči naznačují něco jiného. Nevím přesně co, ale ten mráz, co mi přeběhl po zádech, nebyl z teplot hluboko pod nulou.

<br/><br/>Pak se kouzlo zlomí a náznak zmizí. „Každopádně, já jsem místní strážkyně, takže mi řekni, co tady pohledáváš,“ říká znovu vesele.

<br/><br/>Snažím se jí vysvětlit svoji misi – zaznamenávání příběhů největších hrdinů světa – ale ztratí zájem někdy v půlce mé první věty.

<br/><br/>„Hodně štěstí přeju! Dveře jsou támhle,“ ukáže, aniž by si všimla (nebo si uvědomila?), že už jsme venku. „A pokud potkáš moji sestru, vyřiď jí, ať mě někdy přijde navštívit!“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_5_CrystalMaiden_LocHeroName"		"Crystal Maiden"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_5_CrystalMaiden_LocPersonaFieldNotes"		"Na ledovec Modré srdce jsem se vydala, abych vyzpovídala mrazivého čaroděje, který zde má údajně být uložen k tisíciletému spánku. Moje logika byla taková, že i při tisíciletém spánku se člověk <i>musí</i> čas od času probudit a protáhnout, a pokud ne, alespoň si čaroděje prohlédnu.

<br/><br/>Než jsem ho však našla, něco si našlo mě: vlk Pomrzlých plání se srstí v barvě měsíčního svitu a se safírovýma očima pronikavýma jako mráz.

<br/><br/>„Přišla jste hledat moc?“ zeptal se vlk. Leknutím jsem málem upadla.

<br/><br/>„Svým způsobem,“ vysoukala jsem ze sebe. „Pokud se znalosti berou jako moc.“

<br/><br/>Vlkovy oči se zúžily a otočil hlavu směrem k ledovci. „Znalosti jsou křišťálově čisté. Ale znalosti jsou také drtivě těžké. Zachovávají... a též vězní.“

<br/><br/>Potom setřásl z kožichu jinovatku a odkráčel. Po těle mi přejela husí kůže. Ne proto, že by mi byla zima, ale proto, že jsem si uvědomila, že jsem nejspíš hledala nesprávného čaroděje."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_60_NightStalker_LocFieldNotes"		"Řád Balanara je kočovná skupina čítající několik desítek členů, kteří cestují na místa, kde je den nejkratší. Když jsem je potkala za soumraku, zrovna tábořili na mrazivém nejsevernějším výběžku Pusté plošiny.

<br/><br/>Vzhledem k chladu bych uvítala oheň, ale kult Postrachu noci přísně zakazuje jakékoli zdroje světla.

<br/><br/>S rozhovorem souhlasí Paz, jedna ze stařešinů skupiny, která svou oddanost temnotě projevila tím, že si vypíchla oči.

<br/><br/>„Přijala jsi noc?“ ptá se nadšeně. Lžu a říkám, že ano.

<br/><br/>„Výborně,“ usměje se svými tenkými rty. „Až přijde, budeš odměněna.“

<br/><br/>Tou odměnou prý bude extatická smrt a věčné místo po Balanarově boku. Legenda ovšem jasně praví, že Balanar loví sám a jako nezasvěceného mě napadá, proč jsou kultisté tak zarytě přesvědčeni, že bude chtít jejich společnost.

<br/><br/>Jak se poslední paprsek slunce schová za skalnatý útes, chlad zesílí a přirozené světlo ještě více zeslábne. Pazin prokletý úsměv mě rozechvěje ještě víc než všudypřítomná zima.

<br/><br/>„Už přichází,“ zašeptá s nadějí."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_60_NightStalker_LocHeroName"		"Night Stalker"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_61_Broodmother_LocFieldNotes"		"Ošuntělá cedule s nápisem „Putovní cirkus bizarností Kuze Borsta“ se pohupuje do rytmu podvečerního větru. „Co chceš vědět o Černý Arachnii?“ ptá se Kuz a nervózně se ohlíží na houstnoucí stíny Rudé tlamy.

<br/><br/>Kuzovi se jako jedinému známému dobrodruhovi podařilo uniknout s částí Ptholopthaleova magického bohatství, které následně proměnil v jedinečnou sbírku na této straně Pomrzlých plání. Nepoučitelný šarlatán ale pokoušel štěstí znovu a vrátil se k hoře Pyrotheos, aby „naverboval“ děti Pavoučí matky pro svoje představení. Od té doby je na útěku.

<br/><br/>„Kolik jste jich... unesl?“

<br/><br/>„Skorem žádnýho, přísahám. Jenom asi... dvě stě?“

<br/><br/>Kuz se vplížil do lávové šachty, když si Pavoučí matka hrála se svým obědem (s hipogryfem, který měl smůlu). „Její voči pořád hledaj další žvanec, ale jak začne motat kořist do kokonu, je to jak nutkání. Nemůže přestat, dokud to nedodělá.“ Toho momentu využil a do pytle nacpal co nejvíc pavoučích dětí.

<br/><br/>Kuz pobízí svého mezka a putovní cirkus odjíždí. Přeju mu štěstí.

<br/><br/>O chvilku později se průsmykem rozlehne zvuk cupitání obrovských nohou, který je záhy probodnut smrtícím výkřikem.

<br/><br/>Asi jsem mu měl popřát <i>hodně</i> štěstí."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_61_Broodmother_LocHeroName"		"Broodmother"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_62_BountyHunter_LocFieldNotes"		"Navzdory Dobromilčině velkému zájmu a opakovaným žádostem se odmítám dále zabývat nájemným lovcem Gondarem. Znovu a znovu jí opakuji, že není skutečný. A vím o tom své: už jsem jeho hledání vynaložil značné úsilí.

<br/><br/>Zeptejte se tuctu banditů a dostanete tucet protichůdných popisů Gondara: velký, malý, štíhlý, široký, zelený, červený,... A každý z těch banditů vás ujistí, že Gondara tutově a na vlastní oči viděl. Jeden zlodějíček dokonce přísahal na smrt svého kmotra, že Gondar je živoucí stín. Se živoucím stínem jsem se ale už setkal, a i takovou bytost je snazší najít než tohoto domnělého nájemného lovce.

<br/><br/>Co víc, i Gondarova příslušnost závisí na tom, kdo vám o něm vypráví, takže jednou vraždí pouze nejhorší zločince, jindy nejroztomilejší kurýry a někdy nejroztomilejší zločince. Nesmysly, jeden vedle druhého. V tuhle chvíli bych klidně vsadil svoji čest na to, že Gondar existuje pouze v myslích ustaraných psanců, kteří jím straší, nebo motivují své děti."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_62_BountyHunter_LocHeroName"		"Bounty Hunter"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_63_Weaver_LocFieldNotes"		"Thaddeus Šedoplášť je děkanem ontických studií na Ultimyrské akademii. Říká se, že jeho kurz Pokročilé thaumaturgické kosmologie dokončilo za 42 let, co ho vyučuje, pouhých pět studentů. Ne však proto, že by byl přehnaně přísný. To spíš akademie nerada sdílí tajemství o tkaní látky reality, dokud si neověří, že učeň ve svých zaklínadlech nepomotá slova.

<br/><br/>Thaddeus, jak se ukázalo, psal svoji doktorskou práci na téma Tkadleců, a když jsem se na ně zeptal, hned se mu rozzářily oči. Tkadlecové, jak mi vysvětlil, jsou strážci samotné existence. Nejsou to architekti ani bohové – pro Tkadlece je vesmír látkou nataženou na velkém tkalcovském stavu. Na této látce spravují díry, kde ji ztenčil čas, utahují prověšené stehy a zpevňují vybledlé oblasti, než se jimi protáhne něco temného, co nepatří do naší dimenze.

<br/><br/>Zní to jako nevděčná a repetitivní práce, a přestože Thaddeus vykresluje Skitskurra jako padoucha, je těžké popřít, že kdokoli z nás by nejspíš podlehl stejnému pokušení. Víte, Skitskurr byl prý jeden z nejlepších Tkadleců, ale už ho unavovalo pořád dokola zadělávat stejné díry. Nechtěl být pouhým údržbářem reality. Chtěli vytvořit realitu vlastní.

<br/><br/>Jeho experimenty začaly nepatrně, ale netrvalo dlouho, než si všimli strážci. Skitskurr přešil příliš velkou část vzoru vesmíru a všechna vlákna vedla k němu. Strážci tedy jeho světy odstřihli a z nadsvětí ho vyhnali do nepovedeného světa, který možná vytvořil a možná ne: do toho našeho.

<br/><br/>Thaddeus však o Skitskurrovi nevyučuje. Čím méně lidí zná jeho příběh, tím bezpečnější látka stvoření zůstává. „Víte, naše realita možná není dokonalá,“ říká, „ale já ji mám rád takovou, jaká je.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_63_Weaver_LocHeroName"		"Weaver"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_64_Jakiro_LocFieldNotes"		"Třicet záhybů hluboko v nechvalně proslulém labyrintu obchodů Revtelu visí otlučená cedule s nápisem „Ostružiník a synové“, přičemž „Ostružiník“ a „ové“ je přeškrtnuto.

<br/><br/>Obchod je malý a fádní, což dává rozum, protože když podnikáte v dračím mase, nechcete na sebe přitahovat pozornost, obzvlášť ne dalších draků.

<br/><br/>„Spisovatel, jo?“ říká muž, o kterém předpokládám, že je posledním ze synů, zatímco smutně porcuje malé šupinaté stehno.

<br/><br/>„Takže, maso ohnivejch draků je libový a pikantní“, chlubí se. „Maso ledovejch draků je taky pikantní, ale jiným způsobem. A maso ohnivě-ledovýho draka? To je SAKRA drahý.“

<br/><br/>Ostružiníci se o tom sami přesvědčili, když se pokusili ulovit Jakira. Toho zahlédli, jak se potácí v dáli, zjevně na pokraji smrti. Ale když ho dostihli za průsmykem, zjistili, že byli podvedeni. Jakiro zranění předstíral, aby je nalákal do pasti, načež jedna z jeho hlav upálila otce a několik synů zaživa a druhá hlava zmrazila zbytek lovců do kostek ledu.

<br/><br/>„Vod tý doby rodinnej podnik není, co bejval,“ povzdychne si syn."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_64_Jakiro_LocHeroName"		"Jakiro"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_65_Batrider_LocFieldNotes"		"Ačkoli jsem byl spolehlivě informován, že Netopýří jezdec je „imbecil“ a „zbabělec“, musím mu nechat, že je vynalézavý, protože se mi ho zatím nepodařilo vypátrat.

<br/><br/>Aktuálně se krčím za skalkou porostlou popínavou révou poblíž okraje džungle Yama Raskav. „Tohle je nejlepší místo pro pozorování Netopýřího jezdce“, trvá na svém můj průvodce, přehnaně dychtivý farmář bahenního ječmene, a nakukuje přes skalku.

<br/><br/>Své mládí strávil Netopýří jezdec vypalováním hájů stromů balliboo, aby uvolnil místo pro rodinná pole sobolí třtiny. Jeho otec, podle všech zdrojů chodící sud piva, byl na chlapce, kterému nikdy neřekl jinak než „kluku“, náročný a přísný.

<br/><br/>Jednoho dne chlapcovo maniakální žhářství rozrušilo hnízdo obřích netopýrů, z nichž jeden ho popadl, vyletěl s ním k nebi a chystal se ho shodit na skálu, aby jím pak nakrmil své mladé.

<br/><br/>„Většina lidí v takové situaci zpanikaří,“ šeptá můj průvodce a sleduje obzor. „Netopýří jezdec nezpanikařil.“

<br/><br/>Místo toho se chlapci podařilo vyprostit z netopýřího sevření a vydrápal se mu na záda. Taháním za uši ho poté „navedl“ na chýši svého otce a shodil na ni netopýrův ohnivý vak. Pak ten obří netopýr ochutnal své první a poslední teplé jídlo, než mu Netopýří jezdec setnul hlavu.

<br/><br/>„A potom se Netopýří jezdec vrátil a–“

<br/><br/>Svistot obřích křídel a šílený smích vysoko nad námi přeruší průvodcovo vyprávění.

<br/><br/>„Řekl bych, že se přiletěl ujistit, že jeho táta nevstal z mrtvých,“ zašeptá můj průvodce s úžasem, zatímco sledujeme postavu na netopýrovi opisovat ve vzduchu oblouky.

<br/><br/>Dodatek: Můj spolehlivý informátor mě informoval a připomněl mi, že kromě toho, že je Netopýří jezdec imbecil a zbabělec, také se bojí Kata. Těchto spolehlivých informací se mi dostalo, zatímco můj informátor sleduje, jak píšu."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_65_Batrider_LocHeroName"		"Batrider"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_66_Chen_LocFieldNotes"		"Když jsem poprvé slyšel zvěsti o Chenovi, bývalém psanci, který konvertoval na stranu svaté spravedlnosti, měl jsem pochyby. Už dávno jsem se naučil, že rytíři v naleštěné zbroji pod ní většinou ukrývají nemalou dávku špíny.

<br/><br/>Žádný z vesničanů ochotných se mnou mluvit se s Chenem osobně nesetkal, ale řada z nich měla přítele nebo příbuzného, který se ho vydal hledat, aby se přidal k jeho údělu spravedlivosti. Nikdo se už samozřejmě nevrátil, a tak jsem se musel na pomyslnou svatou pouť vydat také.

<br/><br/>To, že jsem na správné cestě, jsem poznal, když jsem našel krvavé místo, kde skončila výprava několika nadějných akolytů. Rozhovor s Chenem se mi najednou začal zdát nemoudrým, a proto jsem raději vyšplhal na nejbližší strom.

<br/><br/>Ze svého vyvýšeného místa jsem poté spatřil plačícího muže na kolenou. Jestli prosil o milost, nebo o rozhřešení, už se však nikdy nedozvím, protože zábleskem světla ho Chen „konvertoval“ stejně jako ostatní a jeho doutnající mrtvola posloužila jako hostina pro Chenova věrná zvířata."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_66_Chen_LocHeroName"		"Chen"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_67_Spectre_LocFieldNotes"		"Kmeny Azmeddir a Muddaral spolu dlouhé roky sváděly válku a jejich bitvy se táhly přes tvrdé písky Údolí lítosti. Zdálo se, že příměří není možné. A pak se to najednou změnilo.

<br/><br/>Dva náčelníci se se mnou setkali ve velkém stanu, jakési místní radnici osady, kde dvě strany dřívějšího konfliktu nyní žijí v nesnadné, ale vynucené harmonii.

<br/><br/>„Bojování nemít konec,“ říká azmeddiský náčelník. „Bojování neskončit, dokud jedna strana neprohrát.“ Zamračí se a dodá: „Než objevit ona.“

<br/><br/>Z toho, co jsem pochytila, byla Spektra Mercurial přilákána jejich nekončícím konfliktem, a jednoho dne se zkrátka objevila uprostřed obzvláště krvavé bitvy.

<br/><br/>„Pak muži začít umírat,“ povídá vyjeveně muddarský náčelník. „Ne ostří, ne šíp, prostě umřít. Ona nechat muže umřít.“

<br/><br/>Válečníky zachvátily stíny, jejich vlastní zbraně se obrátily proti nim, a mnozí na místě zešíleli. Bezmocní náčelníci tedy rychle vyjednali příměří.

<br/><br/>„Ona být poslána jediným skutečným bohem Rah'kazal, který nám říkat, ať nebojovala,“ pokračuje azmeddiský náčelník.

<br/><br/>„Ne!“ zakřičí muddarský náčelník rozzlobeně. „Ona být poslána jediným skutečným bohem Ek'tobarem!“

<br/><br/>Jak jejich hlasy začaly nabírat na síle, raději jsem je nechala o samotě, aby mohli probrat svůj nejnovější svár..."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_67_Spectre_LocHeroName"		"Spectre"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_68_AncientApparition_LocFieldNotes"		"Historikové tvrdí, že Kaldr byl stvořen z chladné prázdnoty, která ho zrodila jako předvoj i jako varování. Mudrci pak říkají, že jde o chlad v nejčistší podobě, jehož údělem je proměnit celý vesmír v led.

<br/><br/>Obyvatelé Trellu, malé osady ve vnitrozemí Mrazivých břehů, by ho nejspíš připodobnili ke smrti. Pochopitelně, kdyby setkání s ním přežili.

<br/><br/>O tom, že se v Trellu objevil, jsem zaslechla před dvěma dny. Když jsem dnes ráno dorazila na místo, ještě nebylo rozmrznuté. Na návsi stálo několik ledových soch, vesničané a dobytek zakonzervovaný v posledních okamžicích života. Ostatní sochy už popadaly a roztříštily se na miliony ledových střípků. Zem byla lepkavá, jak jejich krev pomalu měnila skupenství z pevného na tekuté. 

<br/><br/>Jedna věc se Kaldrovi musí nechat – je stejně důkladný jako nevyzpytatelný. Žádní přeživší. Žádné vodítko, proč zaútočil právě na tuto osadu. Podle všeho to byli prostí mírumilovní lidé, takže je možné, že stejný scénář se zkrátka opakuje všude, kam vkročí.

<br/><br/>Pokud tomu tak vážně je, a zkáza jím zanechávaná je spíše „vedlejším produktem“ toho, jaký je, jeho motivy zůstanou i nadále neobjasněné."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_68_AncientApparition_LocHeroName"		"Ancient Apparition"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_69_Doom_LocFieldNotes"		"Říká se, že Doom (mnohými známý jako Lucifer) je jedinou živoucí bytostí, která se volně pohybuje mezi sedmi pekly. Což znamená, že aby ho člověk vystopoval, musí mít z pekla štěstí. Nebo jako já začít na začátku: u kráteru.

<br/><br/>„Kráter“ je sice přesné, ale výrazně to trivializuje skutečnost. Otevřená rána v pustině, kterou Doom zanechal po svém pádu z nebes, je stále pulzující a zčernalá, s pískem vytvářejícím hřebeny ostré jako břitva a s dusivým horkým vzduchem. Skoro jako kdyby krajina neměla jediný den na to se uzdravit. Většina místních se kráteru také nepřekvapivě vyhýbá. 

<br/><br/>Většina, ale ne všichni. Starý pastevec mi tvrdí, že ten osudný pád viděl na vlastní oči. „Povstal z ohně a byl naprosto netknutý. Akorát z jeho křídel zůstaly ohořelé pahýly. Takže mírně tknutý, když o tom teď tak přemýšlím. A jeho oči hořely nenávistí,“ vzpomíná. „SPOUSTOU nenávisti.“

<br/><br/>Pokud jsou ale příběhy pravdivé, Doom nepovstal z ohně – on je oheň. Požírající a nemilosrdný. Co víc, on pekly nepřechází, on je s sebou táhne všude, kam vkročí."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_69_Doom_LocHeroName"		"Doom"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_6_DrowRanger_LocFieldNotes"		"S Traxexinou rodinou jsem se sešel v mechem porostlé chatrči pod borovicemi, kde byl vzduch tak hustý, že by se dal krájet a servírovat na talíři. Byli to vřelí hostitelé, o tom žádná, ale ne zrovna bystří.

<br/><br/>„Už od začátku byla jedna z nás,“ řekla její adoptivní matka a podala mi šálek horkého houbového čaje. „Tichá jako stín, rychlá jako myšlenka. Mysleli jsme si, že je to podvrženec.“

<br/><br/>Strýc přikývl. „Traxex byla přirozená. V šesti letech už zvládla překvapit myš v suchém listí.“ Usrkl si z čaje a dodal: „Akorát škoda toho obličeje.“

<br/><br/>Teta si povzdychla. „Obě strany stejné, žádná bradavice ani vous. Tak obyčejný. Není divu, že utekla.“

<br/><br/>Následně mi vyprávěli, jak Traxex neutěšeně rostla, až se začala hlavou bouchat o trámy. Jednoho dne pak odešla a už se nevrátila. „Nemohli jsme jí to vyčítat,“ zamyslel se strýc. „Chudák byla tak vysoká, že se sem nevešla.“

<br/><br/>„Pořád je to ale naše Traxex,“ dodala matka rázně. „Chybí nám. I když to věčné opravování chatrče nám nechybí.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_6_DrowRanger_LocHeroName"		"Drow Ranger"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_70_Ursa_LocFieldNotes"		"S přeživším jsem se setkal v zakouřené putyce severně od hranice lesa. Jeden rukáv měl prázdný a ve druhé ruce držel půllitr. S rozhovorem souhlasil pod podmínkou, že si jeho slova zapíšu do posledního.

<br/><br/>„Našli jsme desítky stop. Velkých stop. Kamarádi se smáli, jak snadný to bude lov. A byl. Ale ne pro nás.“

<br/><br/>„Vynořil se ze tmy jako lavina. Bjorna rozpůlil od hlavy až po rozkrok. Vnitřnosti se vysypaly jako z převráceného řeznického stánku. Torstenovi rozkousnul hlavu. Udělalo to čvachtavý zvuk, jako když spadne meloun na dlažební kostky. Jannik se dal na útěk.Jeho nohy zvládly deset kroků. Zbytek těla jenom pět.“

<br/><br/>„Mě připravil o ruku. Vytrhl ji z ramene jako nic. Křičel jsem, ale jemu to bylo jedno. Pak se naklonil blíž, dech horký jako výheň a povídá: ‚Běž. Řekni to všem. Tady není loviště.‘“

<br/><br/>Pak pozvedl půllitr a skoro až vesele dodal: „No a od té doby to všem říkám.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_70_Ursa_LocHeroName"		"Ursa"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_71_SpiritBreaker_LocFieldNotes"		"Obchodní karavanu jsem našla zdecimovanou východně od oázy v Kalaborské poušti. Její stopy, a především stopy kopyt, jsem následovala, protože jsem doufala, že mě zavedou k Lamači duší Barathumovi (pro čtenáře z větší dálky: „Spirit Breaker Barathum“). 

<br/><br/>Karavana nesla cenné poklady – drahokamy, šperky, drahé koberce – vše nyní poházené mezi troskami, opuštěné ve snaze obchodníků zachránit si holý krk.

<br/><br/>Barathum si zrovna seškraboval písek z kopyt, když jsem se k němu co nejopatrněji přiblížila.

<br/><br/>„Byl to příkaz pána,“ odpověděl na otázku, proč zmasakroval karavanu. „Pokud to pán přikáže, já to vykonám.“

<br/><br/>Zeptala jsem se, kdo je jeho pánem. Zahleděl se k nebi, a jeho dlouhé mlčení nedalo najevo, jestli to sám ví, ale nepochybně dalo najevo, že jestli ano, nehodlá mi to říct.

<br/><br/>„Já jsem pouhý předvoj,“ řekl konečně pyšně. „Destrukce mi nepřináší potěšení, leda je vykonávána v Jeho službách.“

<br/><br/>Poté jeho oči potemněly. „Pán říká, že vy můžete žít.“

<br/><br/>To byla dobrá zpráva. Usmála jsem se.

<br/><br/>„Pokud ihned odejdete.“

<br/><br/>Rozhodla jsem se neprodlužovat loučení a dala se do běhu. Pochopitelně bych neměla šanci mu utéct, kdyby se mě rozhodl pronásledovat, ale bylo to gesto z respektu, abych mu ukázala, že ani nemusí."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_71_SpiritBreaker_LocHeroName"		"Spirit Breaker"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_72_Gyrocopter_LocFieldNotes"		"Keeni nemají nic raději než vyhazování věcí do vzduchu a výbušné nápady se v rodinách dědí z generace na generaci jako odjištěný granát. Pro Keena je velkou ctí, když se mu podaří přijít s něčím novým, co exploduje.

<br/><br/>Aurel si však stanovil ještě větší cíl: chtěl se naučit létat. Cítit ve tvářích vítr, slyšet řev vrtulí a dívat se, jak spouští bomby na nic netušící oběti pod sebou.

<br/><br/>„Všichni jsme mu říkali, že to nejde,“ vzpomíná Dervil Rychlotřesk. „A to my Keeni jsme dost naivní a myslíme si, že všechno jde. Takže už to o něčem vypovídalo.“

<br/><br/>Jednoho dne však Aurel zčistajasna zmizel a ve své dílně zanechal jenom sadu vrtulí opřených o zeď a smutnou hromádku nevybuchlých bomb. Povídačky se rychle rozletěly na všechny strany: ten starý blázen utekl, protože se styděl.

<br/><br/>Následujícího rána ovšem Keenům ztuhnul úsměv na rtech, když nad náměstím spatřili velký stín a z nebes něco spadlo. A to něco explodovalo s takovou silou, že nemohli jinak než uznale pokývat hlavou."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_72_Gyrocopter_LocHeroName"		"Gyrocopter"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_73_Alchemist_LocFieldNotes"		"Laboratoř Razzila Čarovaře vypadá jako dílna postavená na smetišti za tornáda. Bedny plné minerálů se kymácí vedle syčících měděných destilek, lahve se třpytí všemi barvami a v některých obsah jemně pulzuje. Ve vzduchu je cítit spálený fenykl, vařené ještěrky a špatné nápady.

<br/><br/>Ogří společník, napůl komplic a napůl člen rodiny, na sobě má malou zašpiněnou zástěru a jeho výraz je na půli cesty mezi zvědavostí a hladem. Razzil, hned jak mě zbystří, se ke mně žene s baňkou modré šumějící tekutiny. „Perfektní načasování! Zrovna něco testujeme.“

<br/><br/>Než stihnu cokoli namítnout, tekutina je rozlita do flakónků a připíjíme si na zdraví a na vědu. Dryják má ostrou a kovovou chuť, jako kdybyste v mangové šťávě namočili elektrický šok.

<br/><br/>Můj hlas se v mžiku změní v myší pištění a ogrův v absurdní falzet. Razzilova ústa se marně pokusí o zvuk, ale místo toho poblíž zavyje pes. Všichni se na sebe navzájem podíváme... a propadneme smíchu.

<br/><br/>„Tohle,“ sípe Razzil, „nás mělo naučit létat.“

<br/><br/>Jak se smíchy popadám za břicho, můj pohled nepřítomně zabloudí na jednu z Razzilových polic s elixíry. Některé jsou duhové, jeden dokonce lákavě září. Ale v řadách za nimi jsou ukryty další lahve. Lahve se symbolem lebky na štítku. Tiše bublající lahve. Jedna, která vypadá, jako kdyby obsahovala inkoustovou prázdnotu s uvězněnou hvězdou. A jedna, která mi pohled opětovala.

<br/><br/>Sevře se mi žaludek. Na první pohled se Razzilovy experimenty mohou zdát neškodné, neřkuli zábavné. Ale nemohu si pomoct a zamyslet se nad tím, co by člověk našel na policích v místnosti, která má nad dveřmi ceduli „ZÁKAZ VSTUPU“."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_73_Alchemist_LocHeroName"		"Alchemist"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_74_Invoker_LocFieldNotes"		"Jak Invoker mluvil, magické orby levitující kolem něj měnily svoji intenzitu a barvu, jako kdyby měly zdůrazňovat emoce jeho vyprávění. Kolem desáté hodiny našeho rozhovoru mi však s pomalou hrůzou začalo docházet, že ten muž možná nikdy mluvit nepřestane.

<br/><br/>Invoker byl nesmírně hrdý na své činy – a působivost jim skutečně upřít nelze – ale ukázalo se, že převyprávět příběh takřka nesmrtelného mága zabere nějaký čas. Obzvláště když ten mág má legendární paměť a dokáže si vybavit každý detail každého zážitku, který ho v jeho velmi heroickém a velmi zajímavém životě potkal.

<br/><br/>Jako heroický a zajímavý svůj život ovšem jenom popisoval. Jak jsem ho několik hodin bez přestávky poslouchal, dralo se mi na mysl výstižnější přídavné jméno: zdlouhavý. Když si pak Invoker všiml, že mě z neustálého psaní bolí ruka, nabídl mi kouzlo zajišťující, že brk bude psát sám.

<br/><br/>Jako profesionál svého oboru jsem neochotně odmítl. Rozhodnutí, kterého jsem druhý den rozhovoru hluboce litoval..."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_74_Invoker_LocHeroName"		"Invoker"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_74_Invoker_LocPersonaFieldNotes"		"„Takhle jsem to nemyslel,“ pláče Carl nad doutnající mrtvolou lupiče. Začíná mi být jasné, že siláckým řečem ještě nikoho předtím nezabil. „Není fér, aby nás někdo takhle překvapil,“ říká a otírá si slzy.

<br/><br/>Od svého „příchodu“ do naší doby před několika týdny byl Carl většinu času studován na Ultimyrské akademii. Respektive on studoval mystická umění a ostatní čarodějové studovali jeho nadpřirozené nadání.

<br/><br/>Magická transportace do vzdálených zemí je obtížná i pro nejmocnější mágy, ještě ke všemu, když jde o transport v čase o celé věky. Ale tohle velmi hlučné a velmi drzé dítě to očividně dokázalo.

<br/><br/>Stařešinům akademie se nepodařilo napodobit Carlovo kouzlo a „náš“ Invoker odmítl uvěřit, že jde o něco víc než o zvláštního podvodníka. Frustrovaný Carl si tedy vyžádal alespoň propuštění, s tím, že „tentokrát dokáže, že na to má“.

<br/><br/>Co se stalo v těch jiných případech, odmítl komentovat."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_75_Silencer_LocFieldNotes"		"Uchránit se ve stanovém městečku kdesi v Hazhadalské pustině před pískem je nadlidský úkol. Co nejvíc tedy smetu ze čtvercového polštáře a potom to vzdám.

<br/><br/>Mým hostitelem je Abagard, poslední přeživší instruktor kdysi velkého řádu Aeol Drias vychovávajícího válečné kouzelníky. Přicestoval jsem za ním, abych se ho zeptal na Nortroma, největšího válečného kouzelníka, jakého řád kdy zplodil.

<br/><br/>„Aeol Drias skutečně zplodil největšího válečného kouzelníka,“ říká Abagard se slabým úsměvem. „Ale ne skrze akademické prostředky.“ S mírnými rozpaky zakašle. „Nortrom byl stvořen pro to stát se naším šampionem. Dvě stě let párování a pečlivého šlechtění. Aeol Drias zplodil Nortroma doslova.“

<br/><br/>A přestože Nortrom se ukázal jako poslušný žák, realita už tak poslušná nebyla. Po sedmi letech v chrámu Nortrom nezvládal ani základní kouzelnické zkoušky. Student, kterého stvořili, aby se stal vyvrcholením snah řádu, nebyl schopen kouzlit.

<br/><br/>„Byl jsem si <i>jistý</i>, že rodokmen byl správný, ale stejně jsme selhali,“ povzdychne si. „Nebo jsme si to alespoň mysleli do Dne zkoušky.“

<br/><br/>V Den zkoušky se studenti shromáždili, aby předvedli své dovednosti. Od Nortroma nikdo nic nečekal. Nicméně jak mágové začali vyvolávat svá zaříkadla, Nortrom, dnes už známý jako Umlčitel, odhalil svůj skutečný talent. Najednou nebyl jenom nejlepším mágem. Byl jediným mágem a nikdo jiný nebyl schopen kouzlit.

<br/><br/>„Svým způsobem ale zkoušku složil,“ povzdychne si znovu Abagard.

<br/><br/>Přikývnu a usrknu si svého písečného mléka. Nepříjemně skřípe mezi zuby."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_75_Silencer_LocHeroName"		"Silencer"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_76_OutworldDestroyer_LocFieldNotes"		"Celé týdny jsem se vyptávala a doufala, že najdu někoho, kdo přežil setkání s Ničitelem světů. Konečně se mi to podařilo, když mi potulný obchodník řekl o svém bratrovi.

<br/><br/>„Můj bratr Traymont byl zvídavý typ,“ řekl mi. „Stále hledal nová dobrodružství a na svých cestách narazil na město, které Ničitel... zrovna ničil.“

<br/><br/>Také mi řekl, kde jeho bratra najdu, pokud mám zájem o rozhovor.

<br/><br/>„Hodně štěstí,“ dodal smutně, než se vydal zpět na cestu.

<br/><br/>S Traymontem jsem se poté setkala ve fádní, sterilní léčebně, kde v současnosti žije. Když jsem ho pozdravila, otočil ke mně svoji oholenou hlavu a podíval se na mě. Nebo skrze mě.

<br/><br/>„Dostane tě,“ řekl sotva šeptem. „Dostane nás všechny.“

<br/><br/>Někteří akademici mají teorii, že Ničitel světů přišel zpoza slunce, až z okraje samotné propasti. Že strážil vzdálenou oblast a čekal. Na co? Hrstka věří, že je předvojem zla tak mocného, že pohltí celý svět. Jiní o takových scénářích odmítají přemýšlet. Ale ten hubený muž s vytřeštěnýma očima měl zjevně svoji vlastní teorii.

<br/><br/>„Nejde utéct,“ zaskřehotal. „Příliš pozdě. Už se to blíží.“

<br/><br/>Došlo mi, že tady se víc nedozvím. A když jsem odcházela, Traymont se začal smát. Pak ten smích přerostl v maniakální záchvat. „Už se to blíží!“ křičel znovu a znovu."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_76_OutworldDestroyer_LocHeroName"		"Outworld Destroyer"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_77_Lycan_LocFieldNotes"		"Světlo mého skomírajícího ohně na mýtině v Západních lesích přilákalo pozornost z hlubin lesa. Nejprve jeden pár zářících očí. Poté druhý, třetí a nakonec ve tmě vytvoří celou děsivou konstelaci.

<br/><br/>Ruka mi sjede na kudlu, ale když se první obří vlk začne hrnout z houští jako živoucí stín, v hrůze ji upustím. Vlk se ke mně sebevědomě přiblíží, ale nevrčí. Zdá se mi skoro až... zvědavý? Jak přijde ještě blíž, aby si mě očuchal, zakňučím a otočím hlavu. Když následně po chvíli, která mi přišla dlouhá celé věky, znovu otevřu oči, spatřím před sebou muže s velkými tesáky a ostatní vlky stahující se zpět do tmy.

<br/><br/>„Les je nebezpečné místo pro někoho jako jste vy,“ zavrčí.

<br/><br/>Představí se jako Banehollow z rodu Ambry, což si v hlavě hned spojím. Slyšela jsem, jak jeho rodina povstala proti šílenému králi a on jediný přežil, nicméně královi kouzelníci ho prokleli lykantropií. Jeho příběh tedy znám, ale jedna otázka mě stejně trápí.

<br/><br/>„Když se proměňujete,...“ odvážila jsem se, „... bolí to?“

<br/><br/>„Víc, než si dokážete představit,“ řekne zachmuřeně. „Pokaždé to bolí.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_77_Lycan_LocHeroName"		"Lycan"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_78_Brewmaster_LocFieldNotes"		"Sládka Mangixe jsem objevil pod břečťanem obtočenými oblouky Zničeného Města. S rozhovorem souhlasil pod jednou podmínkou: napijeme se spolu.

<br/><br/>„Řád Oyo,“ začal a postavil na stůl korbely, „pije, aby rozmlouval s duchy.“ Mok mi ho trochu připomíná: zlatavě hnědý s náznakem ořechu a zatraceně silný. „Já jsem napůl duch, takže vidím dál do druhé říše, což se hodí.“

<br/><br/>Po pár doušcích začínám do druhé říše vidět taky. A nehodí se to.

<br/><br/>Při druhé rundě mi Mangix (nebo Mangixové? vidím dva) vypráví, jak porazil svého mistra v pěstním a picím souboji. „Nebylo to snadné,“ říká, „zakopávali jsme jeden o druhého.“ Přikývnu, jako že chápu, a málem si dám o stůl.

<br/><br/>Někdy při čtvrtý rundě mangix povídá, jak hledá ňákou perfektní myšlenku, co spojí fysickou a duševní říši. Mrknu se pod stolem, jestli tam není.

<br/><br/>pátá runda mangx mně plácá po rameni prej jsem se držel dobře chce se mi zvracet a spát"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_78_Brewmaster_LocHeroName"		"Brewmaster"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_79_ShadowDemon_LocFieldNotes"		"Ani ve snu by mě nenapadlo páčit informace o Stínovém démonovi z kultu, který ho následuje, ale pak jsem se dozvěděla o jedné zběhlé člence. Trvalo týdny, než jsem ji vystopovala, nicméně takovou příležitost jsem si nemohla nechat ujít.

<br/><br/>Samozřejmě, to, že někdo opustí Řád umbrální mlhy, je neslýchané, a tak jsem byla skeptická. Ona zběhlá kultistka byla pak také skeptická, ale spíš ohledně mě, mých opakovaných pokusů o její nalezení a mých úmyslů s ní. Od chvíle, kdy řád opustila, byla na útěku, a proto bylo zapotřebí šifrované korespondence, tajných skrýší a neustálého ujišťování, než konečně souhlasila se schůzkou v odlehlé chatrči na místě, které jsem slíbila, že neprozradím.

<br/><br/>Když jsem do chatrče dorazila, v ruce se jí leskla dýka a její oči měly divoký pohled štvané zvěře.

<br/><br/>„Utekla jsem, když mě rodiče nabídli jako oběť,“ zapištěla submisivním tónem, nadskakující strachy při každém zvuku zvenčí. „Viděla jsem, jak jed, který obětem podávají, tráví,... mučí,... <i>zabíjí</i>.“

<br/><br/>Kult podle ní přináší oběti, aby pomohl nastolit konec světa, ale ne jen toho našeho, nýbrž všech, protože tak jim to přikazuje jejich bůh.

<br/><br/>Víc jsem se už ale nedozvěděla, jelikož po hlasitějším zašustění stromů kultistka vyskočila na nohy, a než jsem ji stihla zastavit, probodla si hrdlo."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_79_ShadowDemon_LocHeroName"		"Shadow Demon"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_7_Earthshaker_LocFieldNotes"		"Toho, jenž si říká Raigor Kamenokopytník a ostatní ho znají jako Zemětřase nebo Earthshakera, jsem poeticky našel v údolí vytvořeném zemětřesením, kde ve vzduchu stále visel prach a kde bylo možné slyšet opožděné laviny z nedalekého pohoří Nishai.

<br/><br/>Sám byl mírně řečeno pasivní, ale to jsem přičítal tomu, že je doslova z kamene, a tak jsem místo něj vyzpovídal jeho přátele.

<br/><br/>„My plníme rozkazy,“ vysvětlil golem. „On stvořil sám sebe. On není jako my.“

<br/><br/>Chrlič přikývl. „My stojíme na stráži. Raigor je volný.“

<br/><br/>Před rokem se pohoří zbláznilo: sypala se jedna lavina za druhou, země se rozestoupila a mapy prudce pozbyly na aktuálnosti. Když si následně sedl prach, na povrchu stál Zemětřas, který se prý do té doby trpělivě připravoval v lůně skály.

<br/><br/>A za trpělivost jsem byl odměněn i já, když na mě Zemětřas konečně zareagoval. „Tvoří mě kámen i kosti,“ řekl. „Žiju, krvácím a jednoho dne zemřu. Až se tak stane a v prach se obrátím, bude to pro mě jako vrátit se domů.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_7_Earthshaker_LocHeroName"		"Earthshaker"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_80_LoneDruid_LocFieldNotes"		"Víte, co se říká, že máte udělat, když potkáte medvěda? Pokud má srst hnědou, o zem bouchni sebou. Pokud má srst černou, do boje pusť se s vervou. Ale co když je ten medvěd mystický? Na to žádný verš není! Dovolte mi to napravit: „Pokud z něho sálá mystika, na místě je panika.“

<br/><br/>Nicméně. Starý Sylla dorazil beze spěchu o něco později, a přestože se dalo poznat, že není zvyklý na jinou než medvědí společnost, uvítal ji. Jeho medvěd odběhl k nedalekému potoku a vrátil se s rybou, kterou Sylla během našeho rozhovoru syrovou snědl. O všem jsem si dělal poznámky a snažil jsem se ignorovat medvěda, který si v hlavě dělal poznámky o mně.

<br/><br/>Sylla hovořil o dávno zaniklém Klanu medvědů a o svém údělu strážit posvátné semínko a zasadit ho ve chvíli, kdy zanikne svět. Dokonce jsem ho i přesvědčil, aby mi semínko ukázal, takže mohu s jistotou napsat... že vypadá jako obyčejné semínko.

<br/><br/>Sylla říkal, že na konec světa čeká už dlouhou dobu, a jak dojedl rybu, rozloučil se a společně s medvědem zmizeli v lese. V zájmu nás všech doufám, že ještě nějakou chvíli čekat bude."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_80_LoneDruid_LocHeroName"		"Lone Druid"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_81_ChaosKnight_LocFieldNotes"		"Utíkám.

<br/><br/>Skvadra jezdců na mohutných černých ořích mě pronásleduje přes Krajinu nekončícího masakru. Utíkám. Vím, že je nedokážu setřást, a i kdyby ano, ukáže se, že by to stejně nic nezměnilo. Jezdci prostě zmizí a znovu se objeví přede mnou. Nestihnu zastavit a do jezdce v čele střemhlav narazím – rozplyne se jako pára nad hrncem. Jezdec za ním už však ne.

<br/><br/>Zadýchaný a mírně omráčený se postavím na nohy. Při běhu jsem upustil pochodeň, ale planoucí oči jezdce a jeho oře vyzařují chmurné světlo, díky němuž vidím vše, co potřebuji.

<br/><br/>„Vy nejste bytost Světla,“ zavrčí jezdec. Nevím, jestli se mám urazit.

<br/><br/>„Vaše smrtelné způsoby jsou pod mojí úroveň. Nezáleží na vás.“

<br/><br/>Dobře, tohle už trochu zabolelo.

<br/><br/>„Světlo padne mým mečem a jeho stoupenci se v prach obrátí.“

<br/><br/>S těmito slovy zmizí ostatní jezdci a samotný Chaos Knight odcválá pryč, zanechávaje mě osamoceného v temnotě. Pokud to ale znamená, že už se nevrátí, tmu nějak přežiju."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_81_ChaosKnight_LocHeroName"		"Chaos Knight"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_82_Meepo_LocFieldNotes"		"Jak vstupuji do chatrče sestavené z různorodých nalezených materiálů, Meepo se směje od ucha k uchu. „Vítej! Vítej! Posaď se u nás!“ povídá a ukazuje na něco, co vypadá jako hnijící trůn nějaké dávno zaniklé civilizace.

<br/><br/>„Ne, díky, raději postojím,“ ušklíbnu se k Meepově zdánlivé radosti.

<br/><br/>Pak se mi podívá přes rameno, a když se otočím, na rozeklané stoličce uvidím dalšího vysmátého Meepa.

<br/><br/>„Jak myslíš,“ řeknou oba dohromady. Nový Meepo se dramaticky protáhne, zívne a dá si ruce za hlavu. Jasné odvedení pozornosti, pomyslím si, otočím se a spatřím třetího Meepa, jak se mi prohrabuje v brašně ve snaze najít něco hodného ukradení. Když se k němu natáhnu, abych ho chytil za flígr, s hlasitým „plop“ zmizí, a to společně s jídlem, které jsem si šetřil na zpáteční cestu.

<br/><br/>Když se znovu otočím, napočítám dva další Meepy. Celkem jich je pět, jsou ze všech stran a sborově se ptají: „Nebude ti vadit, když si tohle půjčím?“

<br/><br/>Zakroutím hlavou, protože se to zdá jako nejrychlejší způsob, jak zastavit jejich další množení..."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_82_Meepo_LocHeroName"		"Meepo"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_83_Treant_LocFieldNotes"		"Po týdnu putování horami za Osudovým údolím jsem se vzdala naděje, že narazím na někoho, kdo by mi pověděl o Treant Protectorovi (poznámka: možná jste o něm slyšeli jako o „Strážci lesa“). Nebo že narazím vůbec na někoho. Všude byly jenom samé stromy. Víc stromů, než bych v horách čekala, a všechny nepřetržitě šustily.

<br/><br/>Unavená jsem se posadila na velký obnažený kořen, když tu nade mnou zaburácel hlas.

<br/><br/>„Sedíte mi na chodidle.“

<br/><br/>Vyskočila jsem a po nervózní omluvě jsem se představila a zmínila své hledání Protectora.

<br/><br/>„My jej známe jako Rooftrellena,“ pravil Treant. „Nyní je pryč. Vydal se na cestu, aby se dozvěděl o vašem světě. Podobně jako vy o našem světě. Naše tajemství se však nedozvíte.“

<br/><br/>Viditelně se uvolnil, když jsem vysvětlila, že mě zajímá pouze a jenom Rooftrellen.

<br/><br/>„Patřil mezi nejhbitější z nás, a také mezi nejodvážnější,“ zahlaholil. „Jistojistě zastaví veškerá nebezpečenství, která by mohla ovlivnit říši stromů.“

<br/><br/>„Jednoho dne se možná navrátí. Možná ne. Zato vy...“

<br/><br/>Naklonila jsem se, brk připravený.

<br/><br/>„Vy musíte odejít a už se nikdy nevrátit.“

<br/><br/>Noci cestou domů byly pak dosti chladné, jelikož jsem usoudila, že by nebylo rozumné rozdělávat oheň."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_83_Treant_LocHeroName"		"Treant Protector"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_84_OgreMagi_LocFieldNotes"		"Aggron Kamenobuch se chystá vrhnout kostky a candonitská herna ztichne napětím. „Pět pětek. <i>Znovu</i>,“ oznamuje zachmuřený krupiér přes řev davu.

<br/><br/>Říká se, že ogrům požehnala bohyně štěstěny, jelikož bez toho by byli příliš hloupí a měli by co dělat, aby nevymřeli. Jenže tahle herna je známá tím, že nenechává nic náhodě, a krupiéři proto usoudili, že když kostky dostatečně cinknou, ani ogrovo pověstné štěstí mu nepomůže. Teď už však za sebou máme deset hodů kostek a každý z nich skončil pěti pětkami...

<br/><br/>Díky svým dvěma hlavám má Aggron jednoduše dvakrát více štěstí než většina jednohlavých ogrů, a zároveň je dvakrát tak chytrý, což z něj činí nejchytřejšího zástupce svého druhu a staví ho přibližně na úroveň člověka, kterému byste v zájmu o jeho zdraví raději nepůjčili do ruky vidličku.

<br/><br/>Následuji Aggrona ven, kam jde zkontrolovat svého oře, samičku ohňofluse Flockheart.

<br/><br/>Jedna z Aggronových hlav mi říká, že jeho matka byla ogryně jménem „Kámen“. Druhá hlava mi tvrdí, že jeho otec se jmenoval také „Kámen“. Prý to byli lovci mršin na pokraji vyhladovění, dokud se nenarodil Aggron a jejich štěstí se neobrátilo k lepšímu.

<br/><br/>V současnosti pak Aggron cestuje po světě a snaží se o své štěstí podělit s každým, koho považuje za přítele. A co dělá těm, které za přátele nepovažuje?

<br/><br/>„Těm dám místo hodně štěstí něco, čemu říkám...“ začne jedna z hlav, načež ji druhá po ogřím pokusu o zamyšlení doplní: „... málo štěstí.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_84_OgreMagi_LocHeroName"		"Ogre Magi"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_85_Undying_LocFieldNotes"		"Hustá oblaka černého kouře mě dovedla na pustou louku v Krvácejících kopcích, kde otrhaný mladík zrovna házel napůl sežranou mrtvolu na hranici, která se už tak tyčila do zlověstné výšky. Ten pohled byl o něco méně příjemný než všudypřítomný zápach.

<br/><br/>Ostražitě si mě prohlédl, jako by učinil každý, jehož nomádský kmen byl právě bez varování zmasakrován. Konečně, možná aby si odpočinul od vláčení mrtvých těl, ke mně mladík přistoupil.

<br/><br/>„Ta... věc přišla znenadání, uprostřed noci,“ říká sotva šeptem. „Všichni slyšeli takový zvláštní zvuk, opravdu děsivý zvuk. Tak jsem se dal na útěk.“

<br/><br/>Hořící mrtvoly, dodává mladík, patří těm, kteří místo útěku zkusili bojovat.

<br/><br/>„Pak velmi pomalu zvedl ruku a ze země vyrazil obrovský kámen a s ním nemrtvé příšery. <i>Hladové</i> příšery. Hladové po mase.“

<br/><br/>O Nesmrtelníkově pustošení vesnic a táborů už jsem zaslechl, ale problém byl najít někoho, kdo to přežil a mohl to dosvědčit.

<br/><br/>„Teď musím spálit svoje rodiče,“ říká a neúspěšně potlačuje zavzlykání. „Nechci, aby se vrátili jako ty věci.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_85_Undying_LocHeroName"		"Undying"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_86_Rubick_LocFieldNotes"		"„Maestr města je jedna z nejuznávanějších pozic, jaké může Magus zastávat,“ chlubí se Ilwyn Caladrian a ukazuje na obrovskou komnatu plnou kožených svazků, zlatem vykládaných orbů, křišťálových pohárů a dalších zdobných předmětů.

<br/><br/>Caladrian si podle všeho své místo rezidentního mága Kamenných Vrchů vysloužil dekádami studia a praxe. Co je ale důležitější, přežil něco, čemu se v kouzelnických kruzích říká jednoduše „Kataklyzma“. Nikdo se neodvážil vyzvat celý cech mágů. Nikdo nebyl tak pošetilý. Až na Rubicka, který tím málem ukončil magii jako takovou.

<br/><br/>„Rubick hodil rukavici do ringu,“ kroutí hlavou. „Vyzval nás všechny najednou. A abyste věděla, když se mágové spojí, není nic mocnějšího.“

<br/><br/>Nebo alespoň teoreticky. Mágové se spojili, ale nakonec ublížili jenom sami sobě. Na každé kouzlo, které seslali, měl Rubick odpověď. Mnohdy tvořenou kouzlem, které seslal jiný z mágů.

<br/><br/>„Zaříkadla, která nám trvalo se naučit celé roky, replikoval bez sebemenšího zaváhání, jako kdyby to byla nějaká hra,“ vzpomíná Caladrian. „Několika z nás se podařilo odplazit pryč, ale to jen proto, že už ho zabíjení začalo nudit.“

<br/><br/>„Doufám, že ho nikdy nezačne znovu bavit.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_86_Rubick_LocHeroName"		"Rubick"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_87_Disruptor_LocFieldNotes"		"Zvuky praskání rudého písku pod mýma nohama ladí s praskáním bouřlivé oblohy nad pustými náhorními planinami Druudu.

<br/><br/>Po mém boku kráčí obří ještěr, na kterém sedí Disruptor. Na Ogloda je malý, ale v ruce třímá velkou hůl. Nebo přesněji řečeno velkou tyč, pomocí které usměrňuje elektřinu. Musím se snažit, abych s ním při jeho obchůzce udržela krok.

<br/><br/>„Moji lidé studují bouře už celé generace,“ říká na téma nomádských Oglodů, kteří byli vyhnáni ze své vlasti a od té doby jim domov nabízí právě nehostinné pouště. Lidé počasí holt víc řeší, když na tom závisí jejich životy.

<br/><br/>„Víme, jaká nebezpečí může počasí představovat. Jednáme s ním proto s úctou, kterou si zaslouží, a ono nám na oplátku propůjčuje své síly.“

<br/><br/>Silný poryv větru mi do tváře vmete dávku písku, ale Disruptora vlna obejde.

<br/><br/>„To jsem nebyl já,“ říká s úsměvem. „Někdy je počasí hravé. Ale nebojte, kdyby se na vás zlobilo, poznáte to.“

<br/><br/>Další poryv mi z batohu vytáhne několik stránek a já se za nimi rozeběhnu. Disruptor, který musí dokončit svoji obchůzku, na mě nemůže čekat, ale ještě na mě stihne zavolat radu: „Našel bych si úkryt. Blíží se bouře.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_87_Disruptor_LocHeroName"		"Disruptor"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_88_NyxAssassin_LocFieldNotes"		"Pod zem mě přivedlo varování od kurýra: „Nezdržujte se v tunelech.“ Přirozeně jsem udělal opak a v tunelech se zdržoval. Pod svitem lampy jsem si prohlížel žíly křemene, mokré kameny a třpyt jakéhosi pryskyřičného sekretu.

<br/><br/>Pak se najednou ozvalo zaskřípění chitinu a po něm myšlenka, která nebyla má: STŮJ. Zaryla se mi do mozku tak násilně, až jsem upustil notes.

<br/><br/>Následně se z temnoty zjevil i její strůjce. Osm končetin, přední zahnuté jako velké háky, kusadla pohybující se naprázdno a skořápka přizpůsobená rychlému a nepozorovanému plížení.

<br/><br/>Oči toho tvora vyzařovaly záměr s takovou silou, že byly cítit jako nůž vražený mezi žebra. Připadal jsem si zkoumán jako potenciální kořist, měkká, růžová svačina. Myšlenka se zaryla ještě hlouběji: Zapamatuj si můj příběh, písaři. Bohyně si vybrala tuto larvu. Pouze tato larva přežila rituál. Přetvořená. Její nejostřejší zbraň. Její ztělesněná vůle. Nyx.

<br/><br/>Dokud nezmizel, neodvážil jsem se mrknout. Nyní po něm zbyl jen štiplavý zápach a ozvěna myšlenky a já rychle píšu, co jsem zažil. Nejsem si však jistý, jestli jsou ta slova moje, nebo jeho. Nebo Její."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_88_NyxAssassin_LocHeroName"		"Nyx Assassin"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_89_NagaSiren_LocFieldNotes"		"Vyprahlá Třpytivá pustina je posledním místem, kde by člověk hledal piráta, ale právě tady má podle mých zdrojů přebývat starý mořský vlk jménem Grymstock. A vážně, našla jsem ho, jak se ve špinavé putyce U Velbloudí hlavy při okraji Qaldinu z plných plic směje u stolu prohýbajícího se pod tíhou prázdných džbánů. Když jsem se ho ale zeptala na ni, ihned vystřízlivěl.

<br/><br/>„Hlídal jsem náklad naší lodi, Rudý šavle, když jsem uslyšel ten pronikavej skřek,“ vzpomíná. „Ztuhnul jsem. Jo, ze strachu, ale taky v tom bylo něco jinýho. A pak se vobjevila vona.“

<br/><br/>„Proklouzla kolem mě, podívala se mi přímo do oka s takovou nenávistí, jakou jsem do tý doby a vod tý doby neviděl, a pak se nám začala prohrabávat kořistí a prohlížet si každej pohár, grál a kalich.“

<br/><br/>„Nejspíš nenašla, co hledala, páč zase sklouznula zpátky do moře,“ říká a hlas se mu třese.

<br/><br/>Jeho posádka prý ztuhnula stejně jako on a nikdo nevěděl, co to do něj vjelo.

<br/><br/>„A vod tý doby jsem se rozhod, že k vodě už se ani nepřiblížím.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_89_NagaSiren_LocHeroName"		"Naga Siren"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_8_Juggernaut_LocFieldNotes"		"Bojiště poblíž podhůří Kantusy je poseté těly. Také se tu válí spousta hlav, které bývaly připojené ke zmíněným tělům. Uprostřed hromady mrtvol stojí Yurnero.

<br/><br/>Náhle vyskočí a prožene svůj velký meč skrz dalšího protivníka. Jeho nohy se mrštně pohybují do rytmu jeho paží, nebo když to boj vyžaduje, rytmus naopak určují. Je to jako sledovat vodu v pohybu. Vodu, která půlí své překážky.

<br/><br/>Konečně padne i poslední jeho soupeř (několik jich k Juggernautově znechucení stihlo utéct) a oči zářící ven z masky si prohlíží masakr, který zanechalo tělo.

<br/><br/>„Dnes byl dobrý den,“ pronese. „Pro mě, ale také pro všechny, kdo zde se ctí zemřeli.“

<br/><br/>Zeptám se ho, jestli lituje vyhoštění z Ostrova masek, nebo toho, že po jeho následném zničení zůstal jako poslední svého druhu, a modlím se, aby se neurazil. Naštěstí ne.

<br/><br/>„Na lítost není čas,“ radí. „Je čas vyhrávat bitvy.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_8_Juggernaut_LocHeroName"		"Juggernaut"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_90_KeeperoftheLight_LocFieldNotes"		"Našel jsem ho za rozbřesku, jak se krčí nad dohořívajícím ohněm a snaží se přimět konvici k varu. Vypadal jako starý tulák – křehký a zahalený v rouchu. Jeho kůň nervózně zařehtal.

<br/><br/>„Nenech se zmást starým Ezalorem,“ varoval mě lovec. „Vypadá sice jako starý roztřesený blázen, ale je v něm něco víc. Jednou jsem se ztratil, noc byla temná a bez hvězd, když tu jsem ho potkal. Puf, Severka najednou zářila jako lucerna.“

<br/><br/>A vskutku, ten starý muž se zdál být neškodný. Jeho hůl byla opřená o kámen a slabě zářila způsobem, jakým hole běžně nezáří. Pod vousy si brblal něco o „prvním světle“ a o tom, jak na sebe první světlo úsvitu nenechávalo tak dlouho čekat. Pak se zasmál, jako kdyby mu vesmír na jeho vtip odpověděl.

<br/><br/>„Buďte zdráv,“ řekl, když jsem se přiblížil, a ukázal na východ slunce. „Překrásné, viďte? Podle mě to není nejhorší.“ Kůň si odfrkl.

<br/><br/>Konvice zapískala. Ezalor nejistě rozlil čaj. Zdálo se, že oheň zesílil. Usrkl jsem si čaje a snažil se zahnat myšlenky na to, že tady něco nehraje. Nepodařilo se, a doteď se nemůžu zbavit pocitu, že jsem se nesetkal s prostým člověkem, ale s někým, nebo něčím, co si pamatuje doby, kdy byl koncept rána zbrusu nový."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_90_KeeperoftheLight_LocHeroName"		"Keeper of the Light"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_91_Io_LocFieldNotes"		"Bílé planiny se nepřerušeně táhly pod nebem do takových dálek, až mě z toho bolely oči. Ve vzduchu byla cítit sůl a statická elektřina. Io, také zvaný Wisp nebo Jiskra, má sice být všude a ve všem, ale podle zvěstí ho jde spatřit právě tady. Zaslechl jsem jemné, pravidelné dunění podobné tlukotu srdce, a pak se přede mnou zjevil. 

<br/><br/>Ať už je Io čímkoli, je starší než čas, natož jazyk, takže ti, kdo se s ním setkali, zmiňují, že promlouvá pouze skrze spolupráci a harmonické tóny. „Někdy zpívá,“ vysvětloval mi nomád. „Durový tón znamená, že se mu líbíš. Mollový pak znamená, že by ses měl ztratit.“

<br/><br/>Pokoušeje štěstí jsem se Ia zeptal, odkud pochází. Do všech směrů se roznesla velká tercie. Gesto značící všudypřítomnost? Dál jsem se zeptal, proč se spojuje pouze s někým. Nejistě oscilující malá septima. Že by pokrčení rameny?

<br/><br/>Nakonec Io za záblesků světla spirálovitě vystoupal k nebi a já zůstal zírající do svého zápisníku, nejistý, jestli jsem právě málem pochopil kosmickou sílu, nebo zinscenoval rozhovor sám se sebou."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_91_Io_LocHeroName"		"Io"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_92_Visage_LocFieldNotes"		"V hospici v Hauptstadtu jsem se setkal se zlodějíčkem Raffem, který vypadal, jako kdyby přežil cestu do pekla a zpět. A ukázalo se, že je to pravda – celkem sedmkrát.

<br/><br/>Technicky vzato ovšem zemřel jenom jednou. Napůl opilý, s kalhotami na půl žerdi spadl z balkonu nevěstince a ocitl se v Úzkém bludišti, spleti klikatých chodeb, kde probíhá třídění duší.

<br/><br/>„A já našel cestu ven,“ šeptá mi do ucha. „Ale neřeknu kde, protože by ji potom zazdili.“

<br/><br/>Vždy když z Úzkého bludiště někdo unikne, je vypuštěn lovec duší, chrlič známý jako Visage, aby ho přivedl zpět.

<br/><br/>„Obrovská kamenná křídla, drápy jako dláta,“ vzpomíná Raff s jistotou někoho, kdo si to vše mohl důkladně prohlédnout. Raff se před Visagem pokusil schovat úplně všude: v oceánu (kámen by se přeci měl potopit), v džungli (něco tak velkého by nemělo proletět hustými stromy) a dokonce i v kostele (tam by chrliče neměli mít povoleno vstoupit). Ani jednou to nevyšlo.

<br/><br/>„Teď jsem tady,“ říká a ukazuje kolem sebe na zesláblé a nedávno zemřelé spolubydlící. „Třeba mě nenajde mezi jinými umrlci.“

<br/><br/>A proč pořád utíká? Raff pokrčí rameny: „Kdybyste viděl, co čeká na druhé straně, taky byste utíkal. I když víte, že vás znovu přitáhne zpět.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_92_Visage_LocHeroName"		"Visage"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_93_Slark_LocFieldNotes"		"„Většina lidí ani neví, jakých zločinů se Slark dopustil,“ říká slithereenský strážce, který souhlasil s rozhovorem pod podmínkou anonymity. „A kdo ví, tak tvrdí, že ty zločiny jsou příliš děsivé, aby je vyslovil nahlas.“

<br/><br/>Sedíme spolu v ruinách starého hostince na Pobřeží stínů, a přestože slithereenští strážci jsou proslulí svojí hrozivostí a nebojácností, moji spojku vyplaší každé zašustění.

<br/><br/>„Není jako my,“ otřese se. „My jsme silní, ale on je krutý. Krutý a lstivý.“

<br/><br/>Dlouhé roky bylo Slarkovo řádění omezeno, a to když byl uvězněn v Temném útesu, masivním podmořském vězení, ze kterého se nikdy nikomu nepodařilo utéct. Tedy s výjimkou Slarka. Ten se o útěk pokusil hned zkraje svého trestu a k úspěchu chybělo málo. Ale chybělo a než dostal druhou šanci díky tuctu svých spoluvězňů, strávil ve vězení půlku života.

<br/><br/>„Neřekl bych, že se k nim přidal, protože by měli dobrý plán,“ domnívá se anonymní strážce. „Připravil si vlastní plán a ten jejich využil jako rozptýlení. Věděl, že neuspějí. Možná byl dokonce důvodem, proč neuspěli.“

<br/><br/>„Já sám nevím, co ten malý ďábel spáchal, že ho dali za mříže, ale pokud se někdy ocitnete ve vězení, doporučoval bych vám držet se ho.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_93_Slark_LocHeroName"		"Slark"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_94_Medusa_LocFieldNotes"		"Náměstí Sholcaste plné soch naznačuje slavnou historii. Než se tedy člověk podívá zblízka a zjistí, že ty sochy nepředstavují velké osobnosti dob minulých, ale obyvatele zachvácené panikou.

<br/><br/>Kočovné divadlo sem přijelo se svou pantomimou na téma mýtických Gorgon, a jak už to u pantomim bývá, i tato byla absurdní a zesměšňující. A Gorgona Medusa nebere zesměšnění na lehkou váhu.

<br/><br/>„Vystoupení bylo zamluvené na týden, pak se měli účinkující přesunout do dalšího města,“ říká Luther Garrick, nový starosta. „Ale asi se rozneslo, jak vtipné to vystoupení je. A že vážně bylo. Lidé nebyli zvyklí vyprávět na veřejnosti vtipy o Gorgonách. I proto to byl trhák.“

<br/><br/>„Každopádně, třetí den se tu objevila Medusa.“

<br/><br/>Před dávnými časy byly Medusiny sestry kvůli své kráse a nesmrtelnosti uneseny a ona sama se svého vzhledu vzdala ve prospěch pomsty. Zvěsti o posměšném vystoupení ji pak zavedly do Sholcaste, kde svým zkameňujícím pohledem zpražila nejprve účinkující a následně i vysmáté diváky.

<br/><br/>Sochy na náměstí zůstávají, protože jsou příliš těžké, ale zároveň slouží jako varování pro všechny nadějné herce: nedělejte si legraci z Gorgon, pokud neunesete kritiku."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_94_Medusa_LocHeroName"		"Medusa"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_95_TrollWarlord_LocFieldNotes"		"Trollové nejsou zrovna sdílní na téma Jah'rakala, trollího vojevůdce. Po několik nepříjemných hodin od mého příchodu do jejich nuzného tábora se zdá, že mě spíš zabijí, než aby se mnou museli mluvit. Nakonec se však uklidní, i když jen o trochu.

<br/><br/>„Nemůžeme ho cejtit, a to jsme trollové – sneseme toho hodně,“ zavrčí jeden z nich s významným kývnutím na táborového kuchaře, který si odplivne do kotle se žluklým gulášem.

<br/><br/>Poté se členové skupiny prostřídají ve vyjmenování nadávek popisujících Jah'rakala, než se eventuálně dostanou k jádru pudla.

<br/><br/>„Ukrad mýmu bráchanci podíl z lupu, kterej našli. A to ani moc nepomoh při boji,“ odplivne si statný troll. „Tak ho vykopli z tábora.“

<br/><br/>Jah'rakal však nesl své vyhnanství těžce a hned další den se vrátil i se svými sekyrami.

<br/><br/>„Bastard zamordoval mýho bráchance,“ pokračuje troll. „Jeho a asi dvacet dalších. Prostě si na nich vylil vztek.“

<br/><br/>„Pokavaď přijde sem, už na něj budeme čekat se zbraněma v ruce,“ vezme si slovo náčelník trollů a pak ztiší hlas.

<br/><br/>„Ale jestli ho potkáš, neříkej mu, že jsem to řek.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_95_TrollWarlord_LocHeroName"		"Troll Warlord"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_96_Centaur_LocFieldNotes"		"V noci zápasu o titul arény Omexe jsou hospody obvykle přeplněné. Dnešní noc není výjimkou a všichni řeší velký zápas. Ale ne dnešní velký zápas. Loňský velký zápas.

<br/><br/>Ten zápas, při kterém se do arény Omexe jako neporažený hrdina vrátil „Zocelený kentaur Bradwarden“.

<br/><br/>Ale v aréně se nehraje na minulou slávu a hladoví mladí bojovníci si nepřejí nic víc než porazit neporazitelného hrdinu.

<br/><br/>Celé měsíce tedy protežovali sázkaři stoupající hvězdu Thalanxe jako favorita. Do té doby nezklamal. A když si Bradwarden odfrkl a dupl kopytem, mladík, který moc chytrosti nepobral, neucouvnul...

<br/><br/>Na Thalanxův pohřeb moc lidí nepřišlo. Ostatně celé spoustě lidí prohrál velké peníze.

<br/><br/>A Bradwarden? Ten se nechal slyšet, že se do arény Omexe milerád vrátí a zabije každého, kdo se opováží vyzvat ho k boji o pás. „A pravděpodobně si dám na čas,“ dodal. „Aby se mi ta cesta vyplatila.“ Pokud si ale někdo myslí, že by ho zvládl pokořit, prozatím si to nechává pro sebe."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_96_Centaur_LocHeroName"		"Centaur Warrunner"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_97_Magnus_LocFieldNotes"		"Vaer Hnědopár, poslední z dlouhé linie lovců a pytláků, vytahuje králíka z pasti. Zatímco spolu mluvíme, přecházíme nahoru a dolů po hoře Mount Joerlak a on kontroluje své pasti.

<br/><br/>„Králíci nejsou špatný,“ říká pomalu. „Ale magnoceros, to je vopravdická výhra.“

<br/><br/>Jeho otec, Kaelor Hnědopár, byl tak vážený, jak jenom pytlák může být (tzn. mimo pytlácké kruhy ne tak moc), a když byl Vaer ještě malý chlapec, dal si za cíl chytit právě jednu z těchto obrovitánských bestií, protože jenom magnetický roh by rodinu uživil na dlouhé roky dopředu.

<br/><br/>Když však hora Mount Joerlak vybuchla a na míle daleko vychrlila lávu a popel, magnocerové, kteří katastrofu přežili, uprchli na sever. Všichni kromě jediného: Magnuse. Kaelor tehdy neměl čas ani připravit kopí, než ho nějaká neviditelná síla přitáhla k bestii a ta ho probodla svým rohem, vše před Vaerovýma očima.

<br/><br/>„Vopravdická výhra,“ zamumlá Vaer a vytáhne z rezavé pasti lišku. „Ale nestojí to za to.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_97_Magnus_LocHeroName"		"Magnus"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_98_Timbersaw_LocFieldNotes"		"Skrze Západní lesy mě vedla stezka zdecimovaných stromů. Obvykle, když lidé kácí stromy, dříví si vezmou domů. Tady byly klády rozházené jako mrtvoly na bojišti. Usoudil jsem z toho dvě věci. Našel jsem Rizzracka. A zvěsti o jeho nepříčetnosti byly nejspíš pravdivé.

<br/><br/>Jak jsem postupoval, čím dál tím blíž jsem slyšel skřípění kovu o dřevo a čerstvý vzduch lesa nahradil smrad oleje. A pak jsem ho uviděl stát na mýtině, jak se hlasitě směje ze svého mechanického obleku...

<br/><br/>Vypadal komicky. Ale také poháněn nenávistí a šílenstvím. Borovice kolem sebe nekácel – spíš do nich mlátil svojí řetězovou pilou, a jak z nich odpadávaly větve, z Rizzracka se linul proud obscénností o rodičích stromů.

<br/><br/>Když s tím skončil, odkašlal jsem si, abych upoutal jeho pozornost. Rizzrack se na mě chvíli díval s pokřiveným úsměvem na rtech a pak zašeptal: „Seš taky strom?“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_98_Timbersaw_LocHeroName"		"Timbersaw"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_999_CodexIntro_LocFieldNotes"		"Předmluva"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_999_CodexIntro_LocNonHeroName"		"Atlas hrdinů"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_99_Bristleback_LocFieldNotes"		"„Řeknu vám to, co říkám každýmu – nebyla to férová rvačka,“ zavrčí Rigwarl tónem, který dává najevo, že nesouhlas nebude tolerován. „Ten &%#syn mi dal ránu pod pás, nic víc.“

<br/><br/>Sedíme spolu v hospodě v Srdci Njordu (nechutné i na místní poměry), nedaleko od místa, kde Rigwarl (místním známý jako „Bristleback“, „Ostrozad“, „tamten ožrala“ nebo „tamten věčně nasranej ožrala“) poprvé okusil porážku. Za zmínku o té rvačce si ovšem vysloužím nepříjemný pohled od hostinského a štamgasti v doslechu si raději seberou kabáty a vyklouznou ven.

<br/><br/>„Rány pod pás nejsou správný,“ opakuje Rigwarl a vykrchlá na zem kouli zeleného slizu (nechutnou i na poměry koulí slizu). Hospoda se zdá být neuklízená celé měsíce, a tenhle plivanec rozhodně nepomáhá.

<br/><br/>Hostinský pochopitelně ví, že Ostrozada není radno napomínat (alespoň ne, když je v ráži), a tak pomlčí. Záplatovaná omítka neúspěšně zakrývající díry ve zdech je ostatně výmluvnou připomínkou nemoudrých pokusů vyhodit Rigwarla z podniku. Tentokrát se pro to však bijec rozhodne sám, dopije kdo ví kolikátý tuplák a napřímí se.

<br/><br/>„Teď hned toho hajzla najdu a dám mu co proto,“ vykřikne, vyrve dveře z pantů a vyrazí do chladného soumraku.

<br/><br/>Já jdu za ním. Z toho by mohl být skvělý příběh."
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_99_Bristleback_LocHeroName"		"Bristleback"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_9_Mirana_LocFieldNotes"		"Lotosové květy plující na hladině klidného jezírka hluboko ve Stříbřitých lesích oslnivě září ve svitu dvou tlustých, nízko visících a částečně roztříštěných měsíců.

<br/><br/>„Překrásné, viďte?“ vytrhne mě z hlubokého zasnění, které jsem si ani neuvědomovala, náhlý hlas.

<br/><br/>Vyděšená se otáčím a spatřuji Miranu, Měsíční princeznu. Její královské vystupování však nevyvažuje neklid, který cítím, převážně i proto, že ze stromů za ní mě pozoruje obrovská kočka.

<br/><br/>„Tyto květiny patří mé bohyni, Selemene. Můžete se dívat, ale nesahejte na ně,“ varuje mě princezna. Ten příběh znám, ale neodvážím se ji přerušit.

<br/><br/>„Takže pokud jste přemýšlela o tom, že si jednu vezmete...“ dodává a její hlas má slabou ozvěnu.

<br/><br/>Zpoza mlází po mé levici se vynoří malá, ale statná mladá žena a přidá zlověstné hvízdnutí.

<br/><br/>„Jsem tu pouze proto, abych si s vámi promluvila,“ vysvětluji a hluboce se ukláním.

<br/><br/>Mladá žena jenom zamručí.

<br/><br/>„Taková gesta jsou vyhrazena pro Selemene,“ zamumlá Mirana s úctou v hlase. „Tyto lesy patří Jí, já jsem pouhá strážkyně.“

<br/><br/>Táži se, proč se vzdala života dědičky Slunečního trůnu a vstoupila do služeb někoho jiného. Ta otázka ji pobaví.

<br/><br/>„Hrady a koruny nejsou nic než cetky,“ říká a pak ukazuje na své kočičí a lidské společníky. „My sloužíme vyššímu poslání.“"
	"DOTA_VData_monster_hunter_world_CodexEntriesLocalized_9_Mirana_LocHeroName"		"Mirana"
}